Březen 2018

Damn, tohle je nejspíš úplnej konec

26. března 2018 v 14:05 | sarushef |  Co mě napadne
Fakt hrozně mě potěšilo, kolik z vás si i takové době neaktivity přečetlo minulej povídavej, hodně impulsivní, upřímnej a pocitovej článek, který jsem vlastně nikdy pořádně nepsala. Potěšilo mě to, protože tenhle blog byl na dlouhý roky mý oblíbený místo, kousek mě, kousek vás, moje malý utočiště. Když kouknu do archivu, napsala jsem spoustu věcí, na který jsem i teď docela pyšná, ale taky spoustu věcí, u kterých si klepu na čelo nebo si fakt říkám, jak jsem mohla být tak blbá. Občas je mi trochu trapně, ale spíš to vidím jako součást vývoje. Trapnost si odpouštím a těším se, až ji za pár let uvidím ještě s větším odstupem.

Hodně se v mým životě změnilo a hodně věcí vidím jinak, ale základ je stejnej - žije ho pořád stejně zvědavá holka, co pořád vidí ve věcech to dobrý a hledá si ty svoje cestičky, jak si dělat věci po svým. Když jsem nasraná, tak nadávám a když smutná, tak brečím, a o to víc si pak užívám to dobrý. Tenhle svět je ostatně navzdory všemu strašně skvělej.

No a tohle je každopádně nejspíš úplnej konec tohohle blogu. Nevím, možná přijde ještě pár štěků jako byl minulej článek, ale blog jako takovej definitivně končí. Všechny vás ráda uvidím ve svým novým minivesmíru, kterej je od tohohle trochu odlišnej, ale zároveň pro čtenáře v mnohým asi o dost zajímavější.

TELEPORT DO MINIVESMÍRU


P.S. Jo, a jestli chcete na konec jednu, jedinou zásadní radu, přečtěte si Candide od Voltaira. Ignorujte ten nudnej příběh a zaměřte se na význam. Třeba vám to řekne to samý co mně.


Ups, koukám, že už ani fotky přes galerii nahrávat nejdou, takže je potřeba je nahrát přes URL. Škoda.




Z dopisů na leteckým papíře

21. března 2018 v 23:36 | sarushef |  Co mě napadne
Raz dva tři, scéna.

Chci stopnout svoji existenci a probudit se za měsíc nebo rok. Necítit, nebýt, neřešit. Nemuset nikomu nic vysvětlovat. Přemýšlím, jak by vypadala terapie ještě větší bolestí nebo terapie šokem. Jestli by mi pomohla. Nemám v úmyslu se sjíždět, dál se destruktivně ničit, nechci dokonce, aby ten pocit sám od sebe odezněl.