Srpen 2016

Off

30. srpna 2016 v 0:12 | sarushef |  Fotografie
Občas přemýšlím, kam se všechen ten čas poděl. Že to není tak dávno, kdy jsem chodila na semináře dějepisu, který mi daly hrozně moc, a o chvíli později maturovala. Měla jsem pocit, že pokud to udělám, celý žití se obrátí o milion stupňů do plusu. Všechno co se dělo potom, všechny ty oslavy, akce i každodenní život se tak nějak rozeběhl a zároveň smrskl do jedné dlouhé etapy a najednou je místo června konec srpna a já zas za prázdniny nic pořádně nenapsala.

Za necelej měsíc nastupuju na vejšku. Všichni se ptají, jestli tohle jsem chtěla a jestli jsem přesvědčena, že mě to bude bavit. Upřímně, chtěla. Ale popravdě, jestli mě to bude bavit netuším, jak bych taky mohla? Taky si občas říkám, že jsem měla raděj na práva, anebo možná úplně jinam. Nevím.

Viděla jsem Suicide Squat. Bez mučení jsem na tenhle trhák šla bez očekávání a spíš s touhou vidět něco líbivýho a temně stylovýho. Bylo mi jasný, že to bude film, co má zaujmout co nejširší pásmo publika. Postava Jokera je prakticky jediný, co mě na komiksových postavách tohohle žánru fakt baví. Krom skvělý kamery a hudby je ale SS (to jsou mi ale blbý zkratky!) dost vláčný, charaktery i dialogy a hlavně děj jsou děravý a rozhodně se z toho dalo vytřískat víc. Záměrně ale nepíšu že to byla nuda, protože nebyla, Harley je nádherná, i když až moc mluví a vtipy jí taky moc nejdou, Smith byl dobrej a Caru potěšilo vidět, ale její dějová linie je pro mě jedno velký WTF. Celkově spíš jo, i když jak říkám, mohlo být líp.

Bylo skvělý zase po dlouhý době profotit se zrcadlovkou víkend. Xiaomi má skvělý fotky a s tímhle telefonem fotím víc než se všemi telefony světa, ale blog není instagram a editovat znovu něco co má pořádný rozlišení je báječný.
Je fajn zas sedět u plnohodnotnýho článku. Mám jich mimochodem rozepsaných docela dost, jen se s tím popasovávám šíleně pomalu. A taky by asi bylo fajn říct něco o létu. A chtěla bych stihnout ještě nějaký výlety před nástupem na vejšku. Tak snad brzy!

Fotek je tentokrát víc a atmosférou jsou hodně slunečný, barevný a letní. Tak zatím, páčko!


Můj malej arzenál

21. srpna 2016 v 15:54 | sarushef |  Fashion
Ti, co mě trochu znají, vědí, že s kosmetikou fakt vědu nedělám. Jako v x dalších aspektech života se snažím nemít moc věcí, dělat věci jednoduše a nedopadnout jako módní ikony, co se topěj ve rteňkách, krerý nikdy nepoužijou. Ještě na gymplu byly doby, kdy jsem se namalovala jednou týdně, léta se maluju s malými obměnami pořád stejně, pořád si neumím udělat dokonalý linky… a stejně mě make-up docela baví. A zde je můj vyjíměčně malej arzenál, nebo spíš to, co používám nejvíc.


M I A T A vol. 2

18. srpna 2016 v 20:23 | sarushef |  Co mě napadne
Jsem tu s další drobností, tentokrát s Miatou, rozevlátejma vlasama a západy slunce. A na to, že se mi to občas klepe, nepotřebuju vaše komentáře, stačí mi oči, ale některý záběry byly prostě špatný a víc jsem z toho nevytřískala. Videovej formát mě vlastně docela baví, a i když zatím umím kulový, mám z tohohle maličkýho počinu docela radost. Aktuálně se mám celkem pracovně, ale na víkend mám rozpracovaných několik delších článků, takže se určitě těšte. Mějte letní atmosféru stejně jako já a užívejte léta!




POOL

8. srpna 2016 v 15:17 | sarushef |  Co mě napadne
Ve volné chvilce a opět s notným zpožděním vám tenhle článek píšu z prosluněné zahrady. Ve chvílích, kdy něco podnikám a nad ničím kdovíjak nepřemýšlím, se mi slova do vět skládají samy, když ale sedím s otevřeným editorem, najednou nevím co by. Je to zvláštní. Dělat z blogu deníček událostí a zážitků se mi nikdy nechtělo, protože jsem nikdy neměla pocit, že by to někomu něco přinášelo. Bavilo mě říkat lidem svůj pohled a tak trochu ukazovat, jak žiju.

Občas nad tím vším váhám. Zcela egoisticky mi tenhle blog nepřišel dost dobrej. Tak trochu mi přijde, že si všeobecný čtenářstvo mnohem víc než to, co dělám já, žádá motivační citáty, výpisy jídelníčků a recenze řasenek. Ne, že bych měla potřeby hnát svou slávu do nebeských výšin, recenzovat pět sprcháčů denně a být se všemi zadobře, i tak mi ale přišlo, že už moje kecy snad nebaví vůbec nikoho. Místo sluníčkovosti jsem chtěla být drzá a opravdová a probouzet v lidech emoce. A pořád chci. A protože mě blog zatím i přes pochybnosti až moc baví, asi skončit nedokážu, i kdybych sebevíc chtěla.

Ostatně mám vypozorovaný, že my, co tehdy ve dvanácti nebo třinácti místo paření simíků rozjižděli první pixelkový blogy o ničem, si tuhle zálibu nesou až doteď. Netuším jak je to možný, ale je to tak. Vy, co mě čtete, jste to možná měli taky tak.