Červen 2016

Spontánně jet

29. června 2016 v 23:42 | sarushef |  Co mě napadne
I když mám měsíc po maturitě a venku se nám odehrává absolutně typický léto, ještě předpředminulý týden jsme si udělali spontánní výlet do Prahy jen tak přes noc, kde nám bohužel/bohudík propršela většina času. A protože já bych vraždila za všechny výlety světa a tohle bylo i s přespávačkou a bylo to fakt skvělý, spontánní a teprve teprve ten den jsem pořádně věděla, že fakt jedem. Ideálečka, neasi.

Praha už mě nedojímá, vysoký schody v metru neděsí. Ale baví mě, kvůli všem těm možnostem. Vlastně si dokážu představit, že bych tam i pár let žila. Možná. Dellmart má skvělý saláty a pokud máte čas, mrkněte na na Žižkově na historický muzeum, je to zadarmo a fakt mě to bavilo. A fakt jsem netušila, že ve vlacích ČD podávají jako kafe starbucks, nějaká šílená přírodní ženská nechala svoje tříletý dítě chodit v metru bosý, člověk se má vždycky čemu divit.



Jak bylo v Brně | Ignis Brunensis | Prigl | Ikea

22. června 2016 v 13:26 | sarushef |  Co mě napadne
Brno a já, to bude pravděpodobně ještě silnej příběh. Za pár měsíců v tom městě nastupuju na vysokou, týdně jsem tu minimálně jednou a s vysokou budu nejspíš ještě častěji. Ačkoli nepatřím k těm, co vám bez problémů řeknou, jak se tu dostat odkudkoli kamkoli a poradí vám kudy na každou ulici v celým městě, stejně cítím k tomuhle městu obří spřízněnost. Nevím proč, jak, za co, ale vím, že to tak je. Ještě do minulýho roku jsem si tu pletla Petrov s Šilberkem (oboje moc milý místa na takový to poklidný nedělní válení se po sobotním řádění, hehe). Tady a tady o tom dokonce píšu. Ale abych se dostala k tomu, o čem chci psát dnes, předminulý týden jsme tu byli na přehradě na ohňostrojích.

Ignis Brunensis (to jsou přesně ty brněnský ohňostroje) se konají každoročně vždycky někdy před prázdninami a táhne se to vždycky několik týdnů dvakrát týdně buď na Špilberku nebo na přehradě. Mně upřímně samotný ohně nebaví skoro vůbec, ale tahle akce je má srdeční záležitost už pár let právě kvůli atmosféře a těm věcem okolo. Dostat se na přehradu je přitom večer před tím vším docela šílený (letos (a zároveň večer kdy tam byli my) je rekord za večer myslím 210 tisíc lidí), šaliny jsou narvaný k prasknutí a pokud jedete autem, občas se taky chvíli někde seknete, zaparkovat u přehrady se ale stejně nedá, takže si pár kilometrů k priglu dojdete. Jste tam, hledáte místo, odkud aspoň něco vidíte, do dvaceti minut je po všem. Ale ten noc, ten život, ta cesta někam, rozjaření další lidi, který míjíte všemi směry na každým kroku v okruhu několika kilometrů, dobrý jídlo, skvělý pití, letní obloha. A smát se, smát se jako kdyby to bylo naposledy!


Špagety carbonara

20. června 2016 v 12:55 | sarushef |  Co mě napadne
Z jídla nejvíc zbožňuju úplně nejvíc dvě věci - těstoviny a maso. Právě carbonara špagety jsou mým největším objevem poslední doby. Po maturitě jsem mimo jiné začala zase pravidelně vařit a právě carbonara mi v arzenalu kuchařskýho umu zoufale chyběly a dychtivě čekaly, až je zkusím. Jsou báječný a nejbáječnější je, že si je můžete dělat do zblbnutí, protože jako suroviny na ně nepotřebujete prakticky nic. Pokud zbožňujete těstoviny stejně jako já, vsadím se, že vás dostanou.


Jsem tam

1. června 2016 v 22:33 | sarushef |  Co mě napadne
Možná tomu sama úplně nevěřim, ale je to za mnou. Krom maturitky, o který jsem docela dlouze referovala v minulým článku, mám za sebou taky příjímačky na vysokou. Kdo mě sleduje trošku dýl ví, že s myšlenkou jít na žurnalistiku jsem koketovala prakticky celou střední a na mým seznamu přání je vedle věcí jako jet do Ameriky a napsat knížku a je tam poměrně vysoko. A i když se moje názory na tuhle školu během času měnily z obrovskýho nadšení až k trošku střízlivějšímu úsudku, že ona škola ze doopravdy mě neudělá literáta první kategorie, ale stejně mě sem něco podivně táhlo. A i když jsem nakonec posílala přihlášky na asi pět jiných škol, žurnalistika byla pořád první volba. A jsem tam.

V době přímaček jsem samozřejmě měla pochyby, jestli vůbec mám šanci. Vlastně jsem měla i strach jestli odmaturuju. Přijímačky mi vyšly spíš průměrně. A čekal mně poslední pokus, protože já kráva si to blbě rozplánovala. Ten dopadl líp, ale v OSP jsem pořád měla pěkně blbý výsledky. A i když jsem na sebe byla pěkně naštvaná, že jsem to nenapsala na lepší výsledek, kdy bych nemusela přemýšlet, že mi to třeba nevyjde, od té doby mi to by to bylo tak nějak jedno. A ono to vyšlo. Třikrát sláva. Mám pocit, že vím polovinu toho, co bych měla vědět, ale hrozně mě těší představa, že budu dál makat na něčem, co mě baví a zajímá.