Duben 2016

Back in the future

10. dubna 2016 v 17:40 | sarushef |  Co mě napadne
Dokážete si představit ten pocit, když po osmihodinové cestě autem ponoříte celý tělo do horký vany? Já to mám aktuálně naprosto v živý paměti po tom, co jsem neplánovaně před víkendem na několik dní odjela poznávat kolegy vychodnáry ze Slovenska. Je to skvělý, skvělejší, než by si člověk představil.

Ale vraťme se kousek. Až do chvíle, kdy jsem z Salaše Krajinka odcházela z plnou taškou ovčích sýrů, co se rozplývaj na jazyku. A nebo ne, ještě trochu dál. Minulej pátek, to jsem měla maturiťák. Dlouhý šaty byly nakonec fajn, řekněme, že jsem málem zabila jen po příchodu na schodech. Pohodička, na to podobný věci jsme zvyklý. Jen ta princezna ze mě nebude.

Někde na východě. Východě Slovenska. Cvaky z auta jsou už pro mě docela typický a tenhle byl jeden z nejkouzelnějších, tak jsem si jej nemohla odpustit. Ať žijou kýče.


Pak bylo to Slovensko. Tenhle rok už podruhý a znovu na východě. Popravdě mi slovenština, i když docela často sleduju videa a s porozuměním fakt nemám problém - zní hrozně jemně a tak trochu komicky. Víte, všechny ty spálny a raňajky. A nejraděj mám když říkají páči sa. Neptejte se, proč mám ohromnou, dá se říct intergalaktickou prdel z toho, když někdo řekne páči sa a podá vám krabici na pizzu, o kterou jste si předtím řekli. Páčí, no, ehm, moc se mi líbí, hezčí by snad byla, kdyby na ni Pissaco nakreslil můj postrét a všechni členové Pink Floyd na ni hodili svůj podpis.

Taky se pokouším učit. Pokud Bůh dá, zbývaj mi přesně tři týdny školy a pak snad - maturita - a adios, už nikdy mě tam neuvidíte. Zatím toho teda umím spíš víc než míň a možná se spíš zcvoknu než bych podávala životní výkony, ale tvařme se všichni, že to tak není.

No a teď vydupávám ze země tenhle článek. Mám pocit, že nenapsat jej teď, nenapíšu jej už nikdy, ono se taky běžně nepřemlouváte ke stránce textu měsíc. V nejbližší době to slavně nevidím, ale do té doby vám aspoň ukážu fotky z posledí doby, uaaa.