Únor 2016

Grey coat

10. února 2016 v 22:57 | sarushef |  Co mě napadne
Minulý víkend jsem trávila na Vysočině a fakt jsem si tentokrát potřebovala hlavně odpočinout, protože maturitní shon se na člověku prostě podepíše a podepíše se na něm stokrát. Oblečení bylo to poslední, co bych řešila, ale stejně jsem nakonec něco nafotili (a taky natočili, protože já se absolutně zamilovala do Vegasu a toho, jak je jednoduchej a inuitivní, yeah!). Kabát je jedna z nejlevnějších věcí, co na oblečení mám, protože jsem jsem jej náhodou sehnala za třicet korun, originálně je ale z F&F (takže ať žijou sekáče a já, je fakt pohodlnej!).

Na vlasy jsem kvůli odrostům hodila pravděpodobně poslední na blond za hodně dlouhou dobu. Růžová se úplně vymyla a zbytečky zničila barva, a aktuálně už mám na hlavě opět zrz, se kterou jsem strávila nejdelší část života a mít ji znovu na hlavě bylo něco jako být zpátky v patnácti.

Náměsť je milý město. Život jako by se tam zastavil za první republiky, což je na odpočinek ideální. Jestli budete mít někdy cestu, projděte si aspoň náměstí.


Vienna

7. února 2016 v 12:55 | sarushef |  Co mě napadne
S článkem z Vídně přicházím mírně řečeno trochu pozděj, než jsem chtěla, ale no stres. V městě měst jsem byla hodněkrát a aura tohohle města má na mě mile pozitivní vliv. Rakouská metropole je čistší a nejspíš ještě i kouzelnější než Praha. Je to místo, kde potkáte víc cizinců (a ke vší smůle i Čechů) a přistěhovalců než Rakušáků, ale stejně je to pořád to elegantní město umění a muzeí, o kterým tajně sníme.

Vánoční zájezdy ovšem propříště ne. Znovu jsem si dokázala, že jezdit na vlastní pěst je prostě nesrovnatelně lepší než poslouchat doslova celou cestu průvodcovy čecháčkovsko-politické názory kamuflované do přednášky o tom, co na cestě uvidíme. Centrum je s vánočními stánky je krásné, ale jet sem mimo advent, kdy není Vídeň přeplněná k prasknutí, by bylo pravděpodobně stokrát lepší. Moje osobní rada - zjistěte si aspoň přibližně, co chcete vidět. My stihli vážně miniaturní zlomek toho, co město měst nabízí, a upřímně, bez jakýhokoli plánu budete jen dokola obcházet stánek s punčem, kterej mimochodem za moc nestojí.

Vidět třípatrovej Luis Vuitton je zážitek, slyšet naživo němčinu skoro zázrak, v McDonaldu se dvě krásné silně nalíčené muslimky s Iphony, které drží v rukách s dlouhými pěstěnými nehty s výraznou manikúrou, cpou hamburgery a wrapy a ten chlapík, co vás obsluhoval, nakonec místo Auf Wiedersehen řekne Dovi. Vídeň je celkově hezká a ohromně mnohonárodnostní.


Věci a já

3. února 2016 v 13:36 | sarushef |  Co mě napadne
Vždycky, když uklízím svůj pokoj, stírám prach na poličkách a věcech a sbírám hovadiny nashromážděný po zemi, pokaždé je to tak trochu i úklid v mé hlavě. Vždycky sama sebe překvapím tím, kolik zbytečností v pokoji mám. Nenávidím prach, lapače prachu a spousty věcí bez užitku. Víte, už spoustu let se snažím žít, aby těch věcí okolo mě bylo co nejmíň, aby byly ve většině užitečný a občas i vypadaly dobře, ale znáte to. V duchu minimalismu se dá žít leda tak ve filmu nebo na instagramu.

V reálným životě se totiž vždycky někde najdou povalující se sušenky, a jejich kousíčky se spolu s prachem a spadenými vlasy shlukujou do chomáčků na podlaze. Taky vždycky něco spadne pod postel a kočka si lehne buď na vypraný prádlo anebo se rozloží na tašku na notebook, kterou absolutně zasviní svými jemnými chloupky. Přece nebude ležet jinde. Nebo dárky - když dostanete miniaturního slona pro štěstí, neříkejte mi, že letí do koše, jen protože je to lapač prachu.