Osmnáct

11. prosince 2014 v 21:47 | sarush ef |  Co mě napadne
Probírám se stovkami fotek děvčátka se obrovskýma čokoládovýma očima a zlatými vlasy. Probůh tomu do hajzlu nejspíš nevěřím, že jsem mohla být tak krásná, že to dítě, co dojímalo lidi z korbičky tmavěmodrýho kočárku, i když v něm moc neposedělo, jsem byla já - jakmile jsem mohla, rvala se z toho kočáčku ven, utíkat po cestičkách a ulicích. Dodnes se mi smějí, že mě často nemohli dohonit.

Obdivuju své dětské já. Rozplývám se nad ním. Rozplývám se nad fotkami s dřevěnym kačerem na provázku, kterýho jsem za sebou tahala snad ve třech letech. Doteď si čas od času vzpomenu, jak mi tehdy děti ve školce otrhali flitry z tyrkysovýho svetru, protože se se leskly a jim je bůhvíproč líbily. Nesnáším je doteď - lidi i ty filtry. Ony flitry z čistě estetického hlediska.

Přemýšlím, jestli to všechno dobrý není pryč. Jéžiš. Já snad myslela, že v osmnácti budu velká holka. S napsanou knihou, kariérou nakročená přesně tam, kam je to správně, s chlapem svýho života, řidičákem, sebejistá a krásná, s železopevnou vůli, omračujícím přehledem, širokejma znalostma dějepisu a úzkejma stehnama.
Tím autem mám naježděný tři kolečka kolem domu. Když jsem tenhle týden poprvé pomáhala matce se svíčkovou a nějak tak se ji pokoušela udělat, uvědomila jsem si, že se teoreticky mohu vdát, mohu se odstěhovat, můžu se vykašlat na školu, že mi bude osmnáct, ale na tu zatracenou svíčkovou bych si bez matky netroufla.


Přemýšlím, co jsem se za tu dobu naučila. I nad tím, kolik z času, kdy jsem se jen tak válela, přišlo vniveč, a že ho bylo spoustu. Přemýšlím nad tím, že mám vlastně docela ráda svůj styl psaní. Ale tenhle článek být není ani není zamýšlen jako nějaká analýza úspěchů a neúspěchů.

Tenhle článek, podobného rázu poslední anebo minimálně poslední na dlouhou dobu dopředu, chci věnovat své matce. Za vůni kuchyně, které tak mistrně vládne, za ty nejlepší jídla a teplé večeře v týdnu. Za dlouhé rozhovory, často s ostrými výměnami názoru, za pocit, že existuje něco jako skutečný domov, skutečné bezpečí. Za tisíce zodpovězených otázek. Za všechny ty probdělé noci, kdy u mě byla. Protože jinak byla ztracená. Pokud nevím spoustu dalších věcí, tak tuhle vím naprosto bezpečně.
Není třeba pokračovat. Poslední měsíce pro mě byly zlomové právě v uvědomění si hodnoty rodiny, kterou nenahradí narychlo splácané vztahy založené na něčem, o čem se mylně domníváte, že vás to udrží spolu, nenahradí ji totiž vůbec nic.

Dneska mi bylo 18. Marně hledám slova pro brilantní závěr. Vyrostla jsem trochu?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 m. m. | Web | 11. prosince 2014 v 22:33 | Reagovat

Osmnáct je takovej společností nastavenej milník, kterej můžeš brát jako oznámení "ok, teď by bylo fajn začít se fakt chovat zodpovědně", ale beztak - ve spoustě věcí jsi dospěla dřív než teď, to je vidět na tvých názorech. A ve spoustě jiných dospěješ teprve až v příštích letech, až tě život znovu a znovu omlátí o všechny rohy - a nebo se možná už omlátit nedáš.

A nedělej, furt seš nádherná ženská :) A bude líp. Poslední dobou kolem sebe sleduju, že snad všechny ženský, co znám, rostou do krásy a tý největší kočkovitosti až tak po 22 :)

2 J. J. | 12. prosince 2014 v 16:59 | Reagovat

Nevyrostla a nevyrosteš, dokud místo slova matka nebudeš schopna v článku použít milé slůvko, máma nebo maminka. Tím spíš, že jí ho chceš věnovat. Projevit city milým oslovením není slabost.

3 J. J. | 12. prosince 2014 v 17:02 | Reagovat

Jinak nechci rýpat, ale už jsem prostě takový. Přád ti nebudu to se elektronicky nedá.

4 stalyn stalyn | 12. prosince 2014 v 17:45 | Reagovat

[3]: a [2]: si poněkud ZNAČNĚ protiřečí, ne? Tobě je kolik, 14?

5 Daisy Daisy | Web | 12. prosince 2014 v 19:12 | Reagovat

Tak všechno nejlepší. Myslím si, že na osumnáctku máš nakročeno dobrým směrem, protože mi příjdeš vyspělejší než holky v tvým věku (v našem věku). A ty tři kolečka? Ty nemám naježděný ani já a to jsem dospělá od září :D

6 Christina Christina | Web | 12. prosince 2014 v 19:13 | Reagovat

[2]: Dcera si své matce může říkat jak chce :) mě se třeba taky nelíbí, když dítě oslovuje mámu jménem, ale pro někoho je to prostě lepší. Je to každého věc.
Taky mě to za chvilku čeká. Děsím se toho. Ne toho, že budu mít za sebe plnou odpovědnost, ale toho, že už nebudu ta malá holka. Hrozně to utíká. Starosti před námi a já se z toho nedokážu nějak vymotat.
Rozhodně si nic neplánuji dopředu. Co se týče toho až mi bude 18, až mi bude 20, to vůbec ne. Každý žije budoucností a to je špatně.
Moc ti gratuluji a užívej života :)
A už se prosím nefoť, jsi krásná! :)

7 J. J. | 12. prosince 2014 v 19:28 | Reagovat

[6]: V hlavě se mi zrodil dlouhej koment, ale nebudu spamovat. Někdy mě připadá, když se dívám kolem, že se lidí svým nejbližším stydí říct třeba maminko mám tě ráda...

8 J. J. | 12. prosince 2014 v 19:47 | Reagovat

[6]:A přece něco málo. Žít budoucností pokud k životu přistupuješ aktivně a plánovat není nic špatného, ale nesmí se zapomnout ani na přítomnost.
Žít budoucností a jen snít a nikam se nepohnout to už je horší.
Žít přítomností a nezajímat se co bude zítra je děs, pokud nejsi kojenec. :)
A až budeme mít stovku na krku tak budem žít už jen minulostí a vzpomínkami. ;-)
Každá etapa lidského života má svoje.

9 stalyn stalyn | 12. prosince 2014 v 20:16 | Reagovat

[8]: A nechtěl by sis ty své žvásty, a to prosím pěkně napsané BEZ INTERPUNKCE, strčit za klobouk, třeba na nějaký svůj pubescentní blogísheczek?

10 J. J. | 12. prosince 2014 v 20:31 | Reagovat

[9]:Interpunkce je sexy, sama to říkáš.
Ale když mě tu nechceš stačí říct, už mizím.

11 stalyn stalyn | 12. prosince 2014 v 20:55 | Reagovat

[10]: Eh, mám snad kozy? Nebo na základě čeho soudíš, že nejsem chlap?

12 :-) :-) | 12. prosince 2014 v 21:21 | Reagovat

Kdybych dostal tu fotku dortu a nebo cukroví, to bych se pak s chutí pustil do příjemnější konverzace. Do půlnoci je ještě daleko... Štěkání mě nebaví :-(

13 :-) :-) | 12. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

Tak dobrou noc oslavenkyně. ;-)

14 :-( :-( | 12. prosince 2014 v 22:08 | Reagovat

[11]:Tohle téma se už řešilo mnohokrát...

15 stalyn stalyn | 12. prosince 2014 v 23:33 | Reagovat

Já se s nikým z tohoto vlákna (vyjma autorky) neznám, takže já tu nic neřešil. To jen pan pičmulínek čtrnáctiletý tu kolem sebe kope a pokřikuje.

16 :-) :-) | 13. prosince 2014 v 7:56 | Reagovat

[15]:Tak to máš dobré, někteří lidé sami sebe neznají. Hlavně na nic nereaguj! :-D

17 Marie. Marie. | Web | 13. prosince 2014 v 8:29 | Reagovat

Opožděně bych ti chtěla popřát všechno nejlepší! :)
Určitě si vyrostla (dobře, neviděla jsem tvoje fotky, když si byla malá), ale už jsem ti tu někde jednou psala, že vypadáš prostě na víc. Jak vzhledem, tak stylem psaní.
Ale já si tuto otázku pokládala také. Při pohledu na fotky z dětství a na vrácení se do minulosti ve vzpomínkách si říkám, že ta malá holka jsem snad ani nemohla být já.
A nepřipadám si dospěle. To snad možná až na sebe přeberu veškeré povinnosti, tj. udělat si sama snídani, oběd, večeři, sama si podepisovat omluvenky, sama si zařizovat všechny věci... Tak snad časem. :)

18 Aurora Aurora | Web | 13. prosince 2014 v 10:46 | Reagovat

Všetko najlepšie :) a určite si vyrástla aspoň trochu.

19 Elis Elis | Web | 13. prosince 2014 v 14:32 | Reagovat

Je to nádherně napsané... všechno nejlepší k narozeninám... krásná jsi pořád a to co by si chtěla ještě stále můžeš mít, času je dost, jsi na startovní dráze, utíkat umíš a tak určitě vyhraješ, přeji ti aby se tvé touhy vyplnily...

20 Kelíns Kelíns | Web | 13. prosince 2014 v 17:00 | Reagovat

Všechno nejlepší! Mě to čeká za rok a půl. Už?! To je strašný, jak ten čas letí. Už zním jak ty starý lidi.
Taky nemůžu uvěřit, že jsem před víc jak deseti lety mohla být roztomilá. Ale tak všechny děti jsou roztomilé.
A nevím co bych si bez mamky počala. Kdo by mi vařil? A pral? :D

21 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2014 v 23:19 | Reagovat

To já se v osmnácti tak napral, že jsem týden nemohl rozeznat den od noci. :D Později to nebylo o nic lepší. :)

22 arzenal arzenal | Web | 16. prosince 2014 v 14:53 | Reagovat

Taky jsem měla v osmnácti takové myšlenky, teda spíš je mám pořád. Že už je mi tolik, měla jsem dávno umět tohle a tamto, vypadat takhle a tak... že kdybych už ve 14ti, kdy bylo všechno hrooozně jednoduchý začala makat, teď ze mě mohl bejt někdo jinej. Ale člověk je takovej, jakej je.

23 Viallen Viallen | Web | 18. prosince 2014 v 10:22 | Reagovat

Práve nedávno som si prechádzala staré rodinné albumy a prvé, čo ma napadlo je, že som sa vôbec nezmenila :D Potom som vliezla na svoj starý blog, prečítala si tie najstaršie články a prišla som na to, že som sa zmenila- a to poriadne. Mňa osemnásť ešte len čaká. Vlastne tá mrcha už pomaly klope na dvere- a ja ju fakt nechcem pustiť dnu. Všetci mi začnú hovoriť, ako sa môj život bude musieť zmeniť, už žiadne detské hry, teraz som dospelá. Ironické je, že ja som vždy bola ten typ skautíka, čo večne dával pozor. A teraz sa to bude navyše vyžadovať. Vieš, čo? Práve ma to prestalo baviť! Podľa mňa by si mal každý uchovať to dieťa v sebe. Robiť kraviny či má osemnásť, tridsať, či päťdesiat...Aj tak som vždy bola za to, že vek je len číslo. Trochu opozdene, ale predsa, na záver ešte všetko najlepšie k narodeninám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama