Děti

26. prosince 2014 v 0:43 | sarush ef |  Co mě napadne
Vlastně mě děti trochu děsej a zároveň odpuzujou. Představa všech těch dudlíků, zavinovaček, krémíků, žvatlání a prořezávaných zoubků, mateřskýho plurálu demostrovanáho nejlíp ve větách jako "máme skoro už 60cm/kakáme/rostou nám zoubky/blinkáme, představa všech těhletěch echt mateřských vyznání spojená s ryzím češstvím občas u mě probouzí spíš dost udivenej pohled a myšlenky, jestli to ještě ti lidi můžou myslet vážně.

A vůbec jsou všech těch Karlíků, Tomášků, Kačenek a Terezek plné i sociální sítě. Zvlášť novorozeňata jsou někdy pěkně ošklivá. Jako lidé. Někdo prostě hezkej je a někomu bůh krásu fakt nenadělil. Což si některé matky neuvědomují (jistě, nemějme jim to za zlé) a nadělují svým přírůstkům přívlastky jako "náš krasavec", i když ten chudák malej vypadá jako právě vylíhnutá šedivá larva.

Víte, před pár týdny jsem byla v IKEA. Máma chtěl vzít pár květináčů, tak jsem je zaplatila a nesla ji je k něm balicím pultíkům, že je obalím do papírů, aby se mi z nich po cestě nestala sbírka střepů. A tam stojí pětileté děvčátko. A že mi pomůže. A opatrně brala ty květináče do malinkých prstíčků a balila mi je. A já? Co udělala Sára, která se tak ráda směje myšlence, že bude nakukovat lidem do kočárků a prohlašovat medovým hlasem "jé, to je hnusný"?

Čuměla jsem jak hloupá, jenže šíleně fascinovaná. Tím malým kouzelným tvorem. Jak nejsem zvyklá být s dětmi v jakémkoli kontaktu, tak jsem tam stála jak idiot a skoro se klepala. Ani nevím, jak s dětmi mluvit. Nevím a vím, že mám roky na to, se to naučit, ale přes to všechno - nikdy by mě nenapadlo děti zavrhnout.

Z duše nerozumím ženám, které se mateřství dobrovolně vzdají. Jistěže, lidí přibývá, což je hnus. Bude jen dobře, když se sem tam nějaká ženská rozhodne, že děti v životě nepotřebuje. Každej má právo dělat si, co chce. Vím to a u valné většiny věcí to akceptuji dobře. Je mi volné, kdo jde za kariérou a kdo maká v Kauflandě, kdo žije bez televize nebo si ničí tělo drogama. Tohle bych taky měla chápat. Nechápu. Nechápu, i když jsem si vědoma, že ten postoj není tak úplně správně. Něco mi na tom jako ženské a potencionální matce přijde šíleně smutnýho a nepřirozenýho.

Když jsem s tím tehdy přišla za kamarádkou a vzrušeně jí to líčila, zdůrazňujíc, že je to prostě divný a nepřirozený, odpověděla mi tehdy "Jo, je to divný a nepřirozený. Lidi jsou divný a nepřirozený."

Sama asi nejsem prototyp typické ženské. Taky se nevidím jen mezi kašičkama a pocákanýma bryndákama nakoupenejch na mimibazaru. Ale taková holčička, co vám bude pomáhat s balením květináčů?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 SpamBot Ruský SpamBot Ruský | Web | 26. prosince 2014 v 1:05 | Reagovat

Ach, deti! To sú pre mňa mimozemšťania z iného vesmíru. Neviem ako s nimi komunikovať, ako reagovať a vôbec, netuším čo s nimi. Nedajú sa ani predať ani zjesť. Som vo veku, keď je normálne mať deti ale ja?! Deti nechcem, to by bol koniec môjho bytia. Ani ako malá som sa nehrala s bábikami, nikdy som nechcela prebaľovať, kočíkovať či opatrovať a len silene sa usmievam, keď mi niekto v práci ukazuje fotky svojich ratolestí. Pre mňa by bolo mať dieťa koncom bytia. Nedokážem si seba predstaviť ako matku, nie to ešte milujúcu matku... Kým majú iní deti, fajn, ale ku mne to proste nepasuje a chýba mi i ten vnútorný pocit.... Proste som (ne)žena

2 Evil Evil | Web | 26. prosince 2014 v 4:10 | Reagovat

hmmm.. nedovedu si představit, že bych někdy měla děti.. a že bych na to věk už měla.. neee.. kdepak.. ještě jsem nevyrostla.. stačí se rozhlídnout po mým pokoji.. víc netřeba dodávat.. ta tvoje kámoška to vystihla naprosto přesně..

3 Kelíns Kelíns | Web | 26. prosince 2014 v 16:20 | Reagovat

Já si neumím představit, že bych měla děti, když si pořád připadám trochu jako dítě. Minimálně tak za deset let, ale spíš ještě víc.
A nijak mě to neláká když vidím jak jen řvou, jedí, kadí a zase řvou.
Ale kamarádka má úplně úžasnýho mladšího bráchu. Kdybych si mohla vybrat, tak bych chtěla někoho takovýho.

4 Kenz Kenz | Web | 28. prosince 2014 v 20:57 | Reagovat

Dítěte bych se asi nikdy nedokázala vzdát... Mám podobnou příhodu s malou holčičkou - ještě neuměla počítat a strašně se mi snažila pomáhat na pokladně ;)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 21:21 | Reagovat

Bude to znít hnusne, ale tesim se na svoje dítě tak do 5 let :D potom jej předán otci :D do pěti jsou roztomilé, krásné atd. Od pěti už 'frackovatí' - jako ze správný čas dat jim do ruky první nástroj, aby hledaly samy sebe :-)  ale jak říkám, asi to je hnusne :D

6 Gabriella Gabriella | Web | 29. prosince 2014 v 1:56 | Reagovat

Děti jsou příšery!:D
Naši spolubydlící  mají dvouletého chlapečka a vždycky když se vzteká a ječí mám chuť mu zakroutit krkem. A pak přijde, řekne mi ahoj a jako bonus se na mě andílkovsky usměje tak ho mám i ráda. Přiznám se, že mě tyhle chvíle fakt děsí. To jak snadno si dokážou člověka omotat okolo prstu. Zatím si ale říkám, že je to ještě dobrý, protože přeci jen na to kolik mu je je to hroznej smrad a chvíle kdy ho mám dost jsou častější než kdy ho mám ráda!:D

7 fakynn fakynn | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 10:06 | Reagovat

Miluju děti!
Kdybych uměla zpívat, hrát a takový ty sračky, který po tobě chtěj na peďáku, tak tam jdu! (Jako by určovalo, že láska k dětem se měří podle talentu, nebo že je dokážeš bavit a tak, jen díky talentu.)
Mám doma malé dva bráchy, mám spoustu dětí v okolí od známých a jezdím na tábory mezi 50 dětí na skoro dva týdny, dobrovolničím v jeslích a školkách.
Avšak chci jen jedno, ale to asi není z lásky, jen se bojím, v jaké budu situaci a dětem chci dát jen to nejlepší.

8 Elis Elis | Web | 29. prosince 2014 v 20:00 | Reagovat

Myslím, že názory  na to mít děti nebo ne se mění věkem, prostě jak se ozvou mateřské pudy nebo biologické hodiny je všechno jinak... názor že lidí přibývá se nesmí brát doslova, Evropa a tedy i Česko vymírá, průměrně jedno dítě na ženu je málo, populační exploze je v Africe ...

9 A.- A.- | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 23:32 | Reagovat

Tak v tomhle ti asi moc neporadím, protože se stále ještě řadím mezi "děti". Ale upřímně bych se docela divila, kdybys kolem mně prošla se strachem. Nebo nevíš jak zacházet i s lidmi, kterým bylo více jak deset? :)

10 Peggyna Peggyna | Web | 29. prosince 2014 v 23:53 | Reagovat

Snad jediná holka, mýho věku, co má na děti stejnej názor jako já. Mimina jsou strašidelný, brrr. Když to umí mluvit, je to na ranu a když to příjde do puberty, tak na brokovnicu...
Děti máme doma dvě, ale to je jiný, jsou ségry. Mám je ráda, holky maj rády mě, ví, co si ke mě smí a nesmí dovolit a když mě naserou, tak jim dám s čistým svědomím facku.
Cizích dětí se bojím a straním se jim.  Příjdu si mezi něma jako jako srna uprostřed vlčí smečky...

Názory na děti se věkem mění. Je to přirozený, každej názor se mění. Ale prostě.. Jsou strašidelný! :-D

11 Adina Adina | Web | 30. prosince 2014 v 12:33 | Reagovat

Můj názor na děti je poměrně proměnlivý. Ve dnech optimismu se na ně usmívám a rozplývám se nad každým stvořením v dupačkách. Ve dnech zlých bych ty uřvané spratky nejradějí někam zavřela a nepustila je, dokud nedospějou. :D
Všichni jsme takoví byli, nenaděláš nic :D

12 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 21:02 | Reagovat

To mě děti vždy lezli na nervy, hlavně ty nevychovaný parchanti, který si s k nám každý léto vozila sestřenka (má už šestý dítě a všechny jen kvůli dávkám, tak si asi umíš představit tu "výchovu") a já měl co hodinu chuť ty spratky skopat do hranatý kuličky :D Takže kdybych byl v té situaci co ty, tak asi taky čumim jak z jara :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama