Jednou mě ta naivita zabije

22. října 2014 v 22:15 | sarush ef |  Co mě napadne
Má naivita byla a je bezbřehá. Zdánlivé hlouposti, jakými byly výhružky, že pokud si budu holící štětkou přejíždět po obličeji, tak mi vyrostou vousy, je jen malá hloupá nevědomost, která otvírá cestu do všech nevědomostí v životě. Já vám z těch vousů měla vážně strach, asi dva měsíce od doby, co mi bylo takto pohroženo, jsem si den co den prohlížela tváře v zrcadle a čekala, kdy jen se můj vzhled víc než tomu máminému začne podobat tomu dědovu.
Nevyrostly. Vousy mi bůhvíproč souzeny nebyly. Naivita ano.

Krom vousů jsem se navíc nedočkala ani trestu od zlého pána kamenožrouta, který se na mě tak ošklivě díval z obalu na prací prášek. Říkám vám, máma říkala, že je opravdovej. A že žere zlobivý děti jako jsem já. Jasně, že jsem tomu věřila, mámy přece nelžou. Proč by to taky dělaly?

O sociální fóbii jsem se zmiňovala stokrát, ačkoli jsem to nikdy moc nerozebírala. A vlastně to není tak zlý - jen jsem kurva trochu misantrop a trochu se těch lidí bojím a trochu mě serou. Ale hlavně lidem nerozumím, nerozumím rozdílu mezi tím, co se prostě říká jen tak a co je myšleno vážně. Všechny ty nechci tě ztratit, napíšu pozděj, v létě něco podniknem, a nemusím mluvit jen o partnerským slovíčkaření, jdou mimo mě. Možná proto jsem na slova v tomhle smyslu nikdy nebyla, protože tomu prostě nevěřím. Lidem holt nerozumím, protože sama neříkám, co bych neměla myslet. Uniká mi smysl toho. Holt se v patetických frázičkách se neorientuju, to už mi můžete rovnou dát spočítat pár logaritmů.

Neumím bejt zlá svině. Myslete si, co chcete, směju se idiotům, směju se fiflenám, hnidopichům a nejvíc sobě, ale v jádru bejt zlá nedokážu. Neumím na lidi kašlat. Já vlastně nevím, bolí to, každej takovejhle další člověk, co mě zklame, je jako další pomyslnej nepříjemnej kopanec - kterej vás několikrát tak nemile překvapil, že už ani nic jinýho nečekáte. Něco na mně je pokřivený. Mohla bych pokračovat stránky o tom, jakejm hovadinám jsem kdy věřila a jaký žvásty se mi lidi úspěšně nebo míň úspěšně snažili namluvit. Bylo by to ale bezpředmětný, zkrátím to do pár vět. Směju se, žiju život, co mě baví, poznávám další a další lidi, téměř by se dalo mluvit o jakýmsi štěstí, ale jedno vím jistě.

Lidem nevěřím.

.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. října 2014 v 22:30 | Reagovat

" Říkám ti,  jednou tě zabije !!"

" Neblázni  otče !  co ti je ??"

" Ta tvoje pitomá naivita !"
... pamatuj synku, co já ti říkám :
Neběhej nahý už po parku !
...vždyť ve škole za to máš poznámku
podepsanou od ředitele !
... padesát je ti, jsi mladé tele !!

Ber kalhoty ! ... někdo tě znásilní,
víš, venku, - co běhá za sviní ?? "

" Kalhoty chlapče, - nosit musíš !!"
( křičí děd právě přiběhnuvší )
" Já znásilněn rovněž byl .... když... Rakousko " .....

Hoch natáh´ si tepláky, neb je mu  ouzko ...

2 -al. -al. | E-mail | Web | 22. října 2014 v 22:38 | Reagovat

Jestli by on ten život bez všech těch "her" nebyl jednoduší. Kdybychom si věci říkali narovinu. Žádný "budu trochu odměřená a neřeknu mu jak ho mám ráda, abych nevypadala vlezle." Ono je pak těžké rozlišit, co je pravda a co je jenom další hra.

3 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 23. října 2014 v 2:43 | Reagovat

Trochu se v tom poznávám, v tom neporozumění. Snažím se být upřímná, snad v naději, že mi bude opláceno stejnou - protože jakkoliv jsem magor do biologie, tak mezilidské vztahy mi příjdou méně srozumitelné než Xlbatofriplština - ale mám často dojem, že by bylo lepší dotyčného praštit a utéct, než vůbec začít hovor.. zneužívají něco, čeho by si měli vážit a zacházet s tím opatrně. Možná čekají přetvářku a výmluvy, možná je ani nenapadne, že slyší pravdu.. tak nevím, kdo je ten pokřivený. Lidi jsou divný druh.

4 Em Zet Em Zet | Web | 23. října 2014 v 6:50 | Reagovat

Připomínáš mi INTJ osobnost. :) Také jsem INTJ, máme hodně společného, jak tak čtu tento článek. :D

5 Dextra Dextra | Web | 23. října 2014 v 9:50 | Reagovat

Já jsem INFJ a taky se v tomhle článku hodně vidím.:D Mě dokáže asi nejvíc ublížit, když lidi neudělají něco, co já pokládám ve vztahu k druhým za samozřejmé - pomáhám, když jenom trochu můžu, držím slovo (jeden by neřekl, kolik lidí má s tímhle problémy), občas někomu něco koupím prostě jen tak pro radost... Ostatní pak nade mnou áchají, jaká jsem dobrá a čistá duše, ale už jsem si zvykla, že když potřebuju pomoct já, tak si nejlépe pomůžu sama. A já si pak pokaždé nadávám, že končím a už na lidi hodná nebudu. Ještě nikdy jsem to nevydržela...:D

6 Evil Evil | Web | 23. října 2014 v 17:58 | Reagovat

jo.. to nejsi jediná.. mám opravdu jenom pár lidí, kterým věřím.. opravdu jich je sakra málo..

7 Kika Kika | E-mail | Web | 23. října 2014 v 19:15 | Reagovat

Já netuším co to INTJ je (ke komentářům), ale lidem nevěřím taky. Je to to nejmoudřejší rozhodnutí co člověk může udělat, a můžu Ti (ale i sobě) jen popřát abys byla trochu víc zlá a sobecká a trochu míň naivní.. :-)

8 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 23. října 2014 v 22:00 | Reagovat

Mám pár lidí kterým věřím, ale i tak mihu mít plno přátel a cejtím se sama. Já třeba mnoho vrstevníků nechápu a asi některé výjevy na internetu nepochopím. :))

9 Tvůj záhadný ctitel. Tvůj záhadný ctitel. | 23. října 2014 v 22:20 | Reagovat

Lidi byli, jsou a budou svině. S tím bohužel nic neuděláš. Já to třeba řeším neprostupnou slupkou, kterou se pomyslně obalím a pouštím za ni jen pár vybraných jedinců, o kterých vím, že si to zaslouží. Zkus to někdy taky, i když pochybuji, že by to bylo něco, cos ještě nezkusila.

10 Orida Orida | Web | 24. října 2014 v 12:33 | Reagovat

Holt naivita je naivita. Ale proste si jeden nepomôže, dôvera v ľudí je hlboko zakorenená.

11 m. m. | Web | 24. října 2014 v 17:37 | Reagovat

Já beru lidi s rezervou a velmi rychle vyškrtávám ze seznamu potenciálních přátel kohokoli, kdo se prokazuje podobnou absencí spolehlivosti a mácháním slovy, co pro ně nic neznamenají a nemají je v plánu dodržet. Takovým lidem nevěřím a seru na ně, protože se od nich člověk ničeho dobrýho nedočká.

Nejhorší jsou ty lidi, co na to nevypadaj. Lásky, kde všechno sedí a všechno je pravda, dokud najednou jednou není a ty nezjistíš, že to už nějakou dobu byly jen žvášty. To neumím odpustit.

Kníru se bojím taky, ale spíš to vidím tak, že je blbej nápad to holit, páč to pak je dost vidět a ještě víc cítit. Tak to radši, když je nutno, beru pinzetou. Ale je to pěkně debilní místo na trhání, to mi vždycky slzej oči. Ty dámský problémy :D

12 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 25. října 2014 v 10:53 | Reagovat

Jsem na tom lehce podobně-sice lidem nevěřím (a mám k tomu dosti pádné důvody), ale na druhou stranu jim chci věřit a bývám často naivní, co se právě vztahů týče-prostě když se zamiluju, nebo tak, moje nedůvěra se změní v bezmeznou naivitu...

13 A A | Web | 25. října 2014 v 22:10 | Reagovat

Jo jo.

14 stuprum stuprum | Web | 26. října 2014 v 2:47 | Reagovat

Asi jsi měla smůlku na lidi. :) Já neznám nikoho, komu bych nevěřil. :D

15 PJ PJ | E-mail | Web | 27. října 2014 v 17:19 | Reagovat

To si můžem plácnout. Lidi jsou lidi a lidi nemaj bejt dokonalý. Jednou mě jeden člověk zasvětil do pravidla tří eN. Nikdy Nikomu Nevěř. Jenže...Co kdyby náhodou.
Co naplat. Svět nezměníš a lidi vůbec, tím spíš sebe.

16 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. října 2014 v 14:11 | Reagovat

Horší je, když je někdo naivní i po 40! To už je víc než na zabití!:-)

17 Sugr Sugr | E-mail | 28. října 2014 v 14:12 | Reagovat

[14]: Skutečně?

18 Jana Jana | Web | 28. října 2014 v 14:31 | Reagovat

Tak já se vždy snažím vcítit do jednání druhých, proč se třeba před chvilkou zachovali tak, jak se zachovali :-) Někdy se mi to daří, jim porozumět, někdy ne. Ale netrap se tím, říká se důvěřuj, ale prověřuj :-) Fakt je, že na nás někdy něco dolehne, citelněji se nás něco dotkne, ale nevěřím, že bys lidem nevěřila až tak moc, to by jsi nepsala ani neblogovala :-) Zrovna dnes mě také něco ranilo, ale doufám, že to do zítřka přejde a bude líp.

19 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 28. října 2014 v 15:48 | Reagovat

Taky lidem nevěřím i když bych rád. Ale vždy, když se rozhodnu někomu věřit tak se musím zastavit a uvědomit si, že 'tudy cesta nevede'. Ale ne, nikomu 100% nevěřím, a asi nikdy nebudu.

20 Anidea Anidea | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:50 | Reagovat

No jo, to je mi povědomé. Sice jsem nevěřila na fousy a strašidla, ale nikdy jsem se nenaučila říkat něco jiného, než opravdu myslím vážně. A protože to kolem mě kde kdo dělá, tak lidem taky moc nerozumím... Kdysi mi kvůli tomu jedna kamarádka řekla, že mám mužské myšlení. Nemá pravdu, muži jsou velmi úskoční :-D

21 Bels Bels | E-mail | Web | 31. října 2014 v 11:20 | Reagovat

Knír jsem donedávna neřešila, dokud si ze mě jistý blízký člověk nezačal dělat srandu, jestli nechci půjčit holicí strojek. Hm, to určitě. Nicméně ta myšlenka na depilační pásky ve mě poněkud zůstala...
Komunikace s lidmi mi taky dělá celkem problém. Jsou věci, které prostě neumím chápat a v poslední době je mi to až nepříjemné.
Být svině? Někdo by řekl, že asi jo. Ale jsem svině, když se chci pomstít za to, že bylo ublíženo mojí spřízněné duši? Když dokážu být vážně hnusná na toho, kdo zlomil srdce člověku, pro kterého bych umřela? Potom asi jsem. Jinak nevím, nikdy bych úmyslně neublížila člověku, kterého mám ráda či člověku, který mi nikdy nezadal důvod proti němu něco mít...

22 Berry Berry | Web | 3. listopadu 2014 v 16:52 | Reagovat

Myslela jsem, že jsem jednorožec a divná, ale koukám, že jsi na tom stejně. Tak si říkám, že ta naivita nemusí být tak zlá, a taky - rodiče přeci nelžou, když říkají, že je někde bubák, když budu zlobit.
Někteří tvrdí, že je to roztomilé ale že si jednou namelu ústa. Ať. Já aspoň vše myslím upřímně, narozdíl od jejich, někdy, určitě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama