Pisálkovská trablíčka

17. července 2014 v 23:42 | sarush ef |  Co mě napadne
Ač, jak jsem psala, pro mě první týden prázdnin nebyl zrovna med, už jsem se nějak srovnala a je mi fajn. Především, doopravdy jsem se dostala do psaní. Víte, dost. Jisteže to s sebou nese ne právě málo drobných problémů. A o těch chci dnes mluvit.

DIAGNÓZA
Deset let nosím v hlavě jeden jediný příběh. Já vlastně za život ani moc jiných povídek nenapsala. Ostatní texty byly většinou spíš jen ty blogové. Přirozeně se tu mění prostředí a většina krom několika postav, mění se vyspělost toho příběhu, ale určitá kostra je stále stejná. Píšu stále to samé deset let, stovky stránek, situací, stovky myšlenek. Říká se tomu myslím imaginární svět s alteregem, co roste spolu s vámi, takovej ten lepší svět, ne o moc, ale v něčem jistě.

KOMPOZICE

Problém číslo jedna, problém největší a nejšílenější věc na světě. Tedy zvlášť pokud píšete věci, který jsou na dlouhou trať.

Co se týče textů s určitou složitejší kompozicí, pro mě je to boj. Jména postav tyhlety blbiny jsou ještě jakžtakž pohoda, jenže jak dojde na zákon akce a reakce, jak říkám prostě tomu, aby věci seděly jak dějově, tak logicky, v tom se plácám a pak vznikaj neuvěřitelný kiksy. Ono to zní nevinně, ale postava nemůže nazvat člověka, o kterém nemá tušení, že existuje, jménem. Jsou to prkotiny a jasně že se to dá ohlídat, ale člověk delší dobu nepíše a detaily prostě zapomene. Často čtu po sobě znovu to, co jsem už napsala, abych se dostala zpátky do děje, ale i tak je to boj.


SOUSTŘEDĚNÍ, CO SNAD ANI SOUSTŘEDĚNÍM NAZVAT NELZE
Víte, já píšu jako idiot. Napíšu větu a jdu zkontrolovat facebook. Napíšu další dvě a jdu si přečíst pár článků na novinkách. Vzpomenu si, že bych si k tomu mohla pustit ty nový Maidny, skočím si k tomu pro něco fakt dobrýho k zakousnutí a při příležitosti takové idylky pošestnáctý za den zčekuju bloglovin. Píšu jak prase, dělám u toho tisíc jinejch věcí a pak to tak vypadá. Ono to asi tu soustředěnost chce, no, jenže, když mě to svádí. Jen při psaní tohohle odstavce jsem bez nadsázky čtyřikrát odolala otevření novýho okna, zčekování faceboočku a puštění si nějaké příjemné muziky.


PÍŠU POMALU
Ve škole nemám problémy mít do patnácti minut napsat všechny zpropadené slohovky až všichni spolužáci čumí, jestli je ta Sára v pořádku, tady docela silně tápu. Jde-li o názory a úvahy, vždycky se to dá okecávat dvaceti způsoby, při krátkých povídkách vás přecejen pokaždý něco napadne, JENŽE, máte-li před sebou napsanejch sto dvacet stránek a potýkate-li se s výše uvedenými problémy, fakt to rychleji nepůjde. Tedy alespoň v mém případě nejde.

,
ODPROSTIT SE
Víte, když čtu po sobě své texty, vidím v tom stále nějakej nešvar, kterej nedokážu pojmenovat a zbavit se jej. Jmenovitě je to pak jednostrannost, které jsem si vědoma a jen těžko se jí zbavuji. Uvědomuju si, že zaprvé, postavy stále více či méně sklouzávají k charakteru, který koresponduje s tím mým, a zadruhé, často řeší malichernosti, které řeším já. Podvědomí, vole.


Celkově nějaká obměna stylu a přemýšlení vůbec je teď téma, nad kterým dost přemýšlím. Potřebovala bych se nějak víc otevřít a být víc akční. Pisálci, poraďte. Jak nezabřednout a neznudnět? Potřebovala bych zkoušet víc žánrů a stylů, ale co? Chci ve svejch textech vidět břitkost a lehkost.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 18. července 2014 v 13:10 | Reagovat

Nepotřebuješ měnit styl, piš to, co chceš, čím přetéká tvá mysl, tvé srdce, tvá fantazie, tvá duše..a určitě to bude super.

2 Vivi Vivi | Web | 18. července 2014 v 13:13 | Reagovat

Nesústredenosť je dosť veľký problém a mam ho aj ja.Aj ked ma neobmedzuje práve v tomto smere ako teva, nakolko príbehy nepíšem. Ale ry píšeš skvele a na tvojom písaní by som si nikdy nevšimla, že takéto problémy alebo ako to nazvať, máš. Píš to co chceš a ako chceš. Ako to napísala Amelie.

3 Lady I. Lady I. | Web | 18. července 2014 v 17:17 | Reagovat

Bwahaha, deset let psát a nemoct a nemoct dopsat, to mi něco připomíná. :D
A to neustálý otvírání nových záložek, facebooku, youtubu, feedly,... takhle nějak si představuju, že trpí lidi s ADD. Pokud někdo vymyslí prášky zaměřený hlavně na facebook, beru je všema deseti.

U nás na vejšce nabízeli k zapsání jako předmět navíc seminář tvůrčího psaní, tam bylo také každou hodinu jiné téma a tak vůbec. Zkus si najít, jestli nemáš v okolí taky takovou možnost.

Poslyš, ty ses mi nějak strašně ztratila, měla jsem tě taky v oblíbených a teď koukám, žes mi z nich asi při nějaké přestavbě blogu omylem vypadla? >:O No nebyla jsem tu... no fakt dlouho. Přišla jsem o hodně?

4 Dustfinger Dustfinger | E-mail | Web | 18. července 2014 v 17:18 | Reagovat

Mám rovnaký problém. Rozmýšľala som už aj nad tým, či nie som len príliš sebakritická, ale na nič použiteľné som neprišla. Preto som si povedala, že asi je naozaj lepšie písať tak, ako sa to derie z teba samej, pretože jedine vtedy to bude naozaj tvoje.

5 Taria Taria | Web | 18. července 2014 v 22:24 | Reagovat

Já jsem začala "knihu" psát snad stokrát. Vždy jsem neodolala a přečetla jsem si to a samozřejmě vše smazala a přepsala. po dvou stránkách mi to zas nedalo a zas jsem to smazala. Já nemůžu nic napsat! Nesmim si to hlavně číst :DD

[3]: marně sem se hlásila na Tvůrčí psaní jako nepovinný předmět a ono se to neotevřelo xD tolik zklamání.

Jinak jestli chceš napsat něco, doporučuji se přihlásit do tohoto: "http://www.renenekuda.cz/kurz-jak-napsat-knihu/" už jsem se jednou přihlásila, ale skoro jsem ani nezačala a už jsem na to "neměla čas"

6 Monii. Monii. | Web | 19. července 2014 v 18:17 | Reagovat

S tím soustředěním to mám stejně. Vlastně snad ve všem. Ale ten facebook je fakt zlo. Vždycky se na něj musim podívat. A nebo si k tomu pustím nějaký video na youtube a pak nevnímám ani jedno.

7 Dragell Dragell | Web | 19. července 2014 v 23:26 | Reagovat

Závidím ti, já jsem na tom hůř, jsem ráda za pár stránek (pak to většinou zabalím a začnu něco jiného).
Mým největším nepřítelem je můj blog, vlastně dva blogy. Napíšu článek na jeden, pak na druhý a už fakt nemám chuť něco dalšího psát. A přitom je to škoda, v hlavě mám tolik věcí, ale vzdát se svých blogů nedokážu :/

8 femme fatale femme fatale | Web | 21. července 2014 v 12:24 | Reagovat

každý máme svoj štýl písania a sama mám problém vo svojich textoch/poviedkach po odlmlke nájsť opäť tú vášeň do písania..to je asi môj najväčší problém a často počas deja mením mená postáv, aby mi meno lepšie ladilo ss charakterom :D

9 Em Zet Em Zet | Web | 21. července 2014 v 13:56 | Reagovat

Ha, HA! :D
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo je posedlý příběhem svého imaginárního světa a svého alter ega. Přesně tak, mám popsaných také stovky různých myšlenek a situací, které se "odehrály" v tomto mém světě. Ale jakmile začnu psát něco  delšího, je to problém, ano. -.-
Vlastně, jak vidím, jsme na tom v tom psaní docela podobně. Mým problémem je taky jednostrannost.
Pokud ti můžu doporučit nějakou pomocnou ruku, podívej se na tuto stránku (pokud umíš dobře anglicky) - www.writepop.com
Autorka této stránky je spisovatelka a radí nám například s tím, jak zůstat se psaním své knihy pořád nadšený, nebo jak napsat dobrý dialog, apod. Taky jak se blíže seznámit s postavami své knihy, čímž by se dala vymazat ta jednostrannost, o které mluvíš zde v článku. :) Je to i dost zábavně napsané.
Přeju hodně štěstí.

10 Em Zet Em Zet | Web | 21. července 2014 v 13:59 | Reagovat

[7]: Tobě by pomohl ten článek, jak jsem o něm psala ve svém předchozím komentáři - How To Stay Excited With Your Writing. :) Přečti si to na té stránce writepop.com, určitě by ti to pomohlo!

11 vivienne vivienne | Web | 22. července 2014 v 14:52 | Reagovat

Určité věci mám podbně jako ty.

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 23. července 2014 v 18:24 | Reagovat

Me predstava dlouheho textu tak desi, ze nemuzu zacit :) Na fb kaslu, ale me rozptyluje vsechno, jakykoliv pohyb okolo me, neporadek, hlasy,...

13 Tess Tess | Web | 23. července 2014 v 18:57 | Reagovat

hahah v některých případech jsem na tom set sakra stejně :D a to snad všechny ženy!:D

14 Denia Denia | Web | 30. července 2014 v 11:49 | Reagovat

No moje první knížka skončila asi na 30.stránce Wordu :D. Pak mi došlo, že to vlastně nemá řád, ani ta souvislost, protože když píšu a pak zas za měsíc, tak najednou zapomenu detaily, které jsou důležité.
Možná by to prostě chtělo začít něco úplně nového, co tě zas až tak nebere, ale chytne možná až později. Protože tak z vlastní zkušenosti, mám suprovej plán, fakt boží děj a pak najednou zjistím, že už mě to nebaví. Těžko říct, ono napsat příběh je fakt těžké. Ale co tak začít na nějakých delších povídkách? Nemusíš hned psát třistastránkový román.

15 Amanda Amanda | Web | 2. srpna 2014 v 15:57 | Reagovat

Ahojky,
vydala jsem pokračování DD...po dlouhé době. Pokud by byl z tvé strany ještě zájem, budu ráda. :)

http://amandinyzapisky.blog.cz/1408/draci-doupe-3-cast-yvaine-prani-princezny

16 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | Web | 11. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

Já mám problém s přemírou inspirace. Něco mě napadne, pustím se do toho, píšu, pak mě napadne další námět na povídku a pak další a další a další... A protože se mi většina zdá dobrá, musím si to vypsat abych na to nezapomněla...
A taky s neustálým přepisováním a úpravami úprav z úpravy úprav XD

17 grey.t grey.t | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:50 | Reagovat

Já bych asi nic pořádně dlouhého napsat nesvedl. Dvacet stránek je můj limit.
K dodržení kostry ale pomáhá mít příběh vymyšlený předem. Promyslet si detaily, napsat si někam v bodech kostru a tu pak vyplňovat masem.
Sám dělám tu chybu, že když píšu, spíš se mi ten příběh rozvíjí s psaním a píšu, co mi přichází na mysl, takže tam není vlastně žádný hotový nápad, spíš řetězení myšlenek. Jenže to je asi právě ta chyba, protože pak člověk přehlédne spoustu věcí a není to tak promyšlené.

Já v tomhle třeba obdivuju Murakamiho, protože v některých jeho knihách je skvěle vidět, že musel mít ten příběh vymyšlený předem a jakoby najednou, protože je to provázané, něco na konci najednou vrhá nové světlo na něco bezvýznamného na začátku a podobně...
Jistě, že se spousta věcí může vyjasnit v průběhu, dokreslit, rozvinout, ale ta základní kostra je jakoby daná a právě to asi zabraňuje, aby se člověk ztratil.

S nesoustředěností třeba problém nemám, když mě chytí inspirace, tak prostě píšu, dokud můžu, protože stačí malé vyrušení a je to v háji.

To s tou podobností postav je vlastně docela pochopitelné. Podle mě je hrozně složité používat postavy s jinými charakterovými rysy, než jsou tvé vlastní, s odpovídajícím chováním a podobně. Podle mě k tomu v případě hlavních hrdinů sklouzává třeba i ten Murakami, protože jsou tam nepopiratelné podobnosti. V případě vedlejších postav je to docela nepříjemné, ale to chce asi prostě cvik. Já to většinou řeším tak, že si ty postavy přirovnám k lidem, které znám a snažím se pak jednat, jak by jednali oni nebo tak... Ale s příběhy mého formátu (to znamená vlastně velmi krátké) je to jednoduché, protože člověk nemá tolik příležitostí se zamotat a může si to pohlídat.

Jinak jsem někde slyšel, že spisovatelé mají často takové pravidlo psát vždy určitý počet slov denně. Graham Greene měl myslím 500 slov a Virginia Woolfová asi 250 (i když jistý si nejsem).

Ta konečná kritika - ten závěrečný pohled, kdy si člověk řekne, že tomu něco chybí, to znám moc dobře.... Co s tím dělat těžko říct :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama