Hello darkness my old friend I've come to talk with you again

8. července 2014 v 0:02 | sarush ef |  Co mě napadne
Za chmurného počasí v pochmurné náladě nikdy neberte do ruky Hemingwayovy povídky. Pod náporem těch suchých smutných životních pravd pochmurnost vykrystalizuje do nejvyšších výšin. Nebo nížin? No, prostě se pak cítíte jako zbitej pes.

A je to divné, ale asi vážně moc přemýšlím. Moje nálada je poslední dobou jako graf funkce sinus. Skoro mám chuť napsat, že je to jako z bláta do louže, ale to bych musela opomenout ty fajn chvíle, kdy sami zhlížíme na ten vobrovskej smradlavej svět a je nám to jedno. A jindy si zase připadám, že nikam nepatřím. Občas si i v davu připadám sama. A ač o tom ještě pořád dokážu psát jako o vtipné historce, která se mi stala v supermarketu, příjemné to není a já už delší dobu vím, že něco ve mně chybí. Vlastně ani netuším, jestli je na pomyslném kole jen píchlá duše nebo mám urvaný blatníky a bahno mi zcela zbytečně zcákává ksicht. No, a možná je to zvolenou trasou nebo jen neumím po cestě ocenit ty správný věci. Nevím, přátelé, nevím. Ani nevím, co to něco je a kde to začít hledat. O pocitech a zvlášť o těch vlastních očividně moc psát neumím, zvlášť ne takhle veřejně.

A taky jsem usoudila nutnost sebevzdělávání. Dva roky, půjde-li to dobře, dva roky a pak mě gympl vyplivne do světa. Co umím? Co znám? Co dál? Dva roky. Co se dá stihnout za dva roky? Uteče to, dávno je mi to jasné. Už teď mám pocit, že mi teče do bot. Ještě, že tenhle blog nemusím brát tolik vážně. Beru to jako praxi v tom, co bych snad jednou ráda dělala. A pak taky, prostě mi to dělá dobře. A stejnak píšu míň, než bych chtěla, a víc o ničem, než by bylo fajn. Po dlouhatánské době se dnes aspoň částečně vypisuju z myšlenkovejch pochodů.

Nepište mi, že tohle není ta stará Sára. Že články nejsou, co bývaly. Ano, byla a jsem moc pseudofilozovská. Jsem přehnaná. Sama nevím, kde je ta správná míra. Ani nevím, jaká jsem byla, nebyla, nebo bych být měla, abyste mě četli rádi. Netuším, kdy jsem byla podle vás správná. Nezměním to. Překvapím vás, fakt se nevrátím do duševního rozpoložení doby, kdy jste mě četli rádi. Ani kdybych chtěla, jakože nechci . Stará Sára je pryč a ta nová je zmatená. Písmenka jako by se mi na monitoru objevovaly samy.

Vobčas fakt nevím, co s tím. Vy, co mě čtete, proč vlastně?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 8. července 2014 v 10:56 | Reagovat

Myslím, že snad každý z nás měl někdy pocit, že je v davu sám a že nepatří snad nikam. Je to hrozný pocit, ano, snad jednou se budeš zas cítit líp. :)
Jinak Hemmingway OK, ale vzít si do pochmurné nálady filosofa Nietzscheho, to už chce pořádnou porci odvahy. :D Ten pán byl v jistém smyslu geniální, ale jeho... snad nihilistické myšlenky... byly opravdu něco. :D

2 L. L. | 8. července 2014 v 11:20 | Reagovat

No, já bohužel s tímhle článkem končím s čtením tvýho blogu. Měla jsem tě ráda, protože jsem obdivovala jak zajímavě dokážeš psát o čemkoliv, ale stačilo mi pár řádků tohohle a prostě... víš ono jde psát filozoficky, aniž by to člověku lezlo na nervy, alespoň myslím. Ale tobě se to nedaří. Já fakt nevím, jstli to děláš schválně, psát schválně něco co nejvíc oduševnělýho a rádoby filozofickýho, ale jestli ne, tak to máš docela blbé. Ale pořád je tu spoustu lidí, kterým se to líbí, přijde jim to přirozené... takže vlastně není co řešit. Neříkám že je špatně že jsi jaká jsi, jen už to prostě není pro mě. Já tyhle kecy moc nežeru, no. Sama filozof nejsem, ale tak nějak dokážu poznat když si někdo může filozofický řeči a přirovnání atd dovolit a u koho mi to prostě nesedí.

3 PauliNe PauliNe | Web | 8. července 2014 v 13:48 | Reagovat

Každý měl pocit že nikam nepatří.. bude to lepší..

4 Sabí Sabí | Web | 8. července 2014 v 14:26 | Reagovat

Nádhernéééééé fotky.
jinak tenhle článek si napsala fakt úžasně.i já mám někdy takové "stavy" , že mám nutkání se sebevzdělávat..jenže ..potom to vyprchá.
vždy si na začátku roku řeknu,že se budu učit..atd.. ale potom.. to nevydržím.
jinak počasí je opravdu zvláštní

5 m. m. | Web | 8. července 2014 v 14:55 | Reagovat

To je normální, někdy se v tom světě ztratit. Pokud ti něco chybí, je ideálním postupem zjistit, co to je. A abys to zjistila, chce to se zastavit, dát si ode všeho pauzu, všemu, co se děje, prásknout dveřma před čumákem, a na chvilku jen být sama se sebou a poslouchat v tom tichu, co se v tobě děje. Neovládat to, nikam to nehnat, jen to pozorovat. Po čase si člověk začne všímat věcí, který do tý doby přehlušovaly jiný věci, a možná se i to, co ti chybí, vydere na povrch.
Možná ti chybí jen ten oddych, nebo to chce zažít pár novejch věcí, aby bylo o čem psát a míň času filozofovat nad nicotou a smyslem života.
Proč tě čtu? Umíš psát, zdáš se mi být nesmírně ingeligentním člověkem, a i když to jsou poměrně často takový ty filozofický blemcy, na který člověk úplně ne vždycky má náladu, držíš to krátký, takže to člověka neotravuje. Nejhorší jsou fakt dlouhý filozofický blemcy, to brzo unaví. A lidi maj spíš rádi pozitivitu - která může spočívat i v tom, že sice píšeš v negativním duchu, ale moc se v tom nehrabeš.
A navíc se mi tu fakt líbí, tenhle blog má skvělej design, ave minimalismus.
Jediný, co mi ten skvělej letitej dojem trochu degraduje, je ten vzrůstající počet kozatejch fotek. Nic proti, jsi nádherná ženská, ale jako recese by to stačilo jednou, ne v každym článku. Je to takový - moc se to k tomu inteligentnímu psaní nehodí.

6 Vivi Vivi | Web | 8. července 2014 v 15:15 | Reagovat

Pocit, že je človek sám a nepatrí nikam..pocit nepríjemný ale myslím že už ho zažil snad každý. Inak si velmi pekná a krasne píšeš:)

7 iná L. iná L. | 8. července 2014 v 16:52 | Reagovat

vieš, čítam ťa už nejakú dobu. áno, kozaté fotky by si si mohla odpustiť. niektoré veci príliš rozpitvávaš a v iných si povrchná. nemáš ucelenú koncepciu a vcelku by ma zaujímalo, či ešte píšeš "vážnejšie", ako je tu naznačené rubrikou stories. ale máš v sebe niečo čtivé, a som presvedčená, že to človek musí mať, pretože podobne zaujímavo sa čítali aj tvoje staršie články. samozrejme, zmenila si sa, ale táto jedna vec, to nedefinovateľné niečo, zostáva --- a to je aj odpoveďou na tvoju otázku.

8 Evil Evil | Web | 8. července 2014 v 18:42 | Reagovat

piš hlavně tak, aby ty ses v těch slovech cítila dobře.. čtenáři to poznají a budou tě číst dál.. neohlížej se jen na to, jak se na to budou tvářit ostatní.. co tě čtou rádi, se k tobě budou pořád vracet.. :)

9 Kejtý Kejtý | Web | 8. července 2014 v 19:34 | Reagovat

Jak už se tu v komentářích objevil pojem "kozaté fotky." Tak ty opravdu vynech, pokud se nechceš v budoucnu věnovat psaní erotických povídek pro masu žen v domácnostech.
Tvoje psaní se mi líbí a možná víc, než předešlé. Nebo je to tím, že mám ráda změny. Každopádně Tě číst nepřestávám, naopak. A těším se na další delší výplody tvého mozku.
Ani každý spisovatel se nezavděčí všem. Dělej to, co je tobě přirozené. A dál to neřeš. I když to není snadné.

10 Chica con sueños Chica con sueños | Web | 10. července 2014 v 17:22 | Reagovat

já teď čtu Svědkyni ohně :)) a prostě piš tak, jak se cítíš.. proč se přetvařovat :)

11 The Wall The Wall | E-mail | Web | 10. července 2014 v 17:59 | Reagovat

Taky jsem míval rád Hemingwaye, ale přece jen mám pocit, že jeho knížkám něco chybí.

12 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 14. července 2014 v 12:25 | Reagovat

Krize blogerské identity? Jó, to je moje stará známá :) Ono je dobrý to neřešit a nějak se to vyřeší samo. Sice cítím, že svůj pomyslný blogerský vrchol jsem měl někdy před 3-4 lety, ale i tak, dokavaď tě to psaní nějak jakože naplňuje, tak to je fajn. A když se to tak vezme, tak je dobře když cítíš, že to není takové, jaké by to mohlo být. Aspoň má člověk ještě schopnost sebereflexe a může se časem dokopat k lepším výsledkům. Aspoň já to tak teda mám :)

13 grey.t grey.t | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 23:06 | Reagovat

Já se nemůžu ubránit tomu... mě na tom zaujal nejvíc ten Nietzsche :D To taky není zrovna četba, která by v člověku podpořila nějakou sebejistotu o vlastní identitě... Teda jak kdy, ale z Mimo dobro a zlo jsem byl řádně zmatený. Proti tomu možná zlatý Kant :D

Co se týče nové Sáry - to je život. Pardon za tak debilní frázi, ale je to přesně ta zkušenost, kterou ze života mám. Ta neustálá a hlavně nevratná proměna, ten pohled zpátky a vědomí toho, že "takový jsem byl a už nikdy nebudu."

Nejsem kompetentní soudit, proč tě rád čtu, jelikož tě právě čtu poprvé :(

K sinu jsem se často přirovnával taky. A vlastně občas:
nálada= -|sinx|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama