Květen 2014

FENOMÉN ŘEZNÍK

21. května 2014 v 18:41 | sarush ef |  Co mě napadne

Řezník. Ten chlap s maskou a holkou zavřenou ve sklepě a zároveň myslím typická představa českého občana o tomhle týpkovi. Byl to tenhle klip, co Řezníka v roce 2011 poslal před soud za nevhodný texty plný násilí a rasismu. Řezník se tedhdy dokázal zprostit obvinění. Ale pak přišel Český slavík, kam se Řezník přihlásil do kategorie Objev roku a dokázal získat nejvíc hlasů. Jenže nevyhrál, reskeptive vyhrál, ale vedení to prostě odmítlo. A tehdy začaly ty žabomyší války, které téměř přes noc rozdělily celej národ na dva tábory - ty, kteří se za Řezníka postavili, a ty, kteří zůstali znechuceni a udivení, co že to ten chlap svobodně šíří do světa, aniž by mu to někdo zatrhl a poslal jej za mříže nebo do svěrací kazajky.



Nepatřím mezi skalní fanoušky, to jistě ne. Jsem trochu někde jinde a nemám tendence vidět všechno prolezlý hnusem, ale zkrátka znám část jeho skladeb a poslouchám jej spíš ze zvědavosti než z nějakýho fanatismu. A taky páč je ten chlap skvělej karikaturista a ironik a i když jsou ty texty psaný tak, že by jste se toho chlapa báli potkat i za bílýho dne na ulici, jeho relativní pojetí světa je prostě svým způsobem dobrý a taky svým způsobem pravdivý. A zde se zase ukazuje, že ještě nejsme dostatečně vyspělí na takovejhle druh umění, když se pohoršujeme i nad blbým černým humorem. Holt jsme moc omezení na to, abychom dokázali rozlišit rozdíl mezi propagováním násilí a psaní o něm.




Eh, ono není divu, že se o Řezníkovi tolik mluví, když máme druhý Vánoce jenom z toho, když se někde namol zpije Bartošová (tenhle druh potěšení nám teď bohužel bude nadobro odepřen) anebo Hanychová někde ukáže kozy. A tak to nejsou Řezníkovy texty, co mě znepokojujou, ale reakce národa na ně. A vůbec tohle všechno. Demokracie má určitý rysy a co vím, cenzura k nim nepatří. A stejně, když přijdu na karaoketexty.cz, Řezník je na nich jako autor zablokovanej.

Mám dojem, že bychom všechno, co nás neosloví, hned neměli házet do škatulky nechutnosti a brutality, zvášť když to ničemu neubližuje. Trochu tolerance a nadhledu, VOLE. Dějou se tu horší věci, než že o těch hnusnejch někdo píše.


Martyho frky - rovněž Řezníkova práce, též byly na facebooku několikrát nahlášeny a několikrát smazány, vysvětlí mi někdo, proč?

jsem nejhorší zmrd ze všech a proto miluju Krista, když v něj začnu věřit bude moje duše zase čistá
můžu další znásilňovat na děti ptáka tasit
když pak uvěřím v Ježíše pořád mě může spasit
to se potom asi budou mý oběti kurva divit
až mě uviděj v nebi na mraku s bohem chillit
začal jsem věřit a je to kurva skvělý
vod tý doby jsem ojel přes 300 dětskejch prdelí


A neříkejte mi, že z toho necítíte nadsázku. A vůbec, na kterou stranu barikády se stavíte vy?
.

Kiss kiss bang bang

16. května 2014 v 16:43 | sarush ef |  Co mě napadne
Rozhodla jsem se tentokrát méně oblažovat čtenářstvo svým vybraným prasopisem a vsadit tentokrát na obrázky. Zkombinovala jsem jednu zabijáckou procházku se zabijáckym selfie odpolednem a prohnala to zabijáckými filtry.
Výsledek je TOHLE.




Míň spát a dělat víc bordelu

9. května 2014 v 23:19 | sarush ef |  Co mě napadne

Cítím téměř povinnost seznámit čtenáře alespoň se zlomkem toho, co se dělo v sobě, kdy články nepřibývaly. Podělit se alespoň o střípky dlouhých večerů, kdy jsem byla trapná a šťastná a v balerínách plných vody běžela v dešti ulicemi města. Přiblížit dlouhá odpoledne, kdy jsem se tak neochotně zvedala z narcisovy postele, protože mi za šest minut jel vlak. Vzít vás aspoň virtuálně na nějakou z těch dlouhých procházek, kdy jsme se kolikrát octli na kraji dědinky, jejíž název jsme slyšeli poprvé. Nastínit aspoň malicherný obraz dní, kdy to zas tak košer nebylo a já přemýšlela nad tolika věcmi. Ale kašlat na to. Sentimentalita mě zázračně opustila, eh, už před nějakou dobou.

A já mám zase dost času na všechny ty věci, které miluju a zároveň nenávidím a občas oboje dohromady. Vlastně mám pocit, že procházím obrovským rozvojem, a nejen kvůli antické filosofii, která mě tak náhle začala zajímat. Well, svět je tak rychlej a nečeká, nikdy a na nikoho. Vlastně mám skoro výčitky, když dlouho spím, jako že je to jedna z mých neřestí, která nemá hranic a s kterou si zkrátka nevím rady.

Ne, že bych se snad bývala našla. Ani nečekám, že bych se příštích, já nevím, týdnech a měsících najít měla. Ani nechci. Dávno toužím po jiných věcech, a o těch pomalu jasno mít začínám.

Na jazyku mě příjemně pálí lékořicová příchuť Jagemeistru a vůbec cítím příjemnou únavu. Nebo je to anýz? Je čas rozšiřovat si obzory! A dělat bordel. Makat, až z člověka poteče. A žít, jak já bych kurva teď nejraděj vyběhla do noci!

Věřím si to, až tomu sama nevěřím.