Když není co vědět

20. dubna 2014 v 22:43 | sarush ef |  Co mě napadne
Když já nevím, tak ty jistě víš,
a když nevíš ty, tak vím třeba já,
no a když neví ani jeden, možná není co vědět,
můžem jen doufat,že to nějak svedem.

Řeklas:,,Hlavně žádný plány předem",
ale co takhle ještě jeden Jameson s ledem a ke komu z nás jedem?


Na začátku roku jsem měla takovej malej seznam. S věcma, co bych v tomhle roce chtěla. Žádný velký předsevzetí, ale přeci jen, když jsem se to včera četla, nevěděla jsem, jestli nečtu deník někoho jinýho - zkrátka a jednoduše mě to vyděsilo, po čem jsem toužila a čemu jsem věřila tehdy ve srovnání s tím, co chci a a čemu věřím teď. Změnily se názory, změnily se priority, změnili se lidé. Za blbý tři měsíce.

Zvláštní, jak my lidé bojujeme spolu a sami se sebou a točíme se v začarovaných kruzích, hledáme smysly a když nejsou, odcházíme zklamaní a máloco je takovým zklamáním, jako necítit vůbec nic. Zvláštní, na čem vztahy stojí a padají, co lidé zvládnou a jak jim sebemenší píčovina podkopne nohy. Jak jediná věta dokáže změnit náš pohled na svět, jaká je naše zaslepenost a jakou cenu si někdy žádá naše ego.

Za poslední dny jsem zažila velmi mnoho rozhovorů. Takových těch větších, důležitějších, co člověka nakopnou, podkopnou nebo mu zkrátka dají tak něco víc. Jakej je úděl chlapů, jakej ženskejch, co nás odlišuje, co spojuje? Pan narcis veděl, já věděla, a stejně nám zbyly jen oči pro pláč. Co vlastně chceme my ženský od chlapů? Kapitánka cígomanka mi doslova vyvrhla svoje srdce do slov, obě jsme se ve finále nasrali, ale pohostila mě k tomu výbornym těstovinovym salátem. A konečně známej, kterýho jsem neviděla léta a před těmi léty jedinkrát na akci, s tím jsem si skvěle popovídala o strachu ze změn a neschopnosti převzít iniciativu, a řeknu vám, že jak několikrát do týdne vidím nějaký motivační video, tohle mi otevřelo oči stokrát víc. Zvláštní, a velmi, velmi milé.

A vlastně toho bylo víc, ale o BDMS a submisivitě a dalším milionu věcí zase jindy.

Vlastně se furt jenom něčemu divím. S tím rozdílem, že teď už vím, že nic nevím. Počkej Sarumane, jednou na svoji povahu doplatíš. Jenom čekám, jestli to bude zítra, nebo až pozítří.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 21. dubna 2014 v 12:04 | Reagovat

To s tím seznamem priorit je docela zajímavá věc. Uvažuji, že to také vyzkouším, abych viděla, co všechno se u mě změní a nezmění. V poslední době mi dost chybí takovéhle hlubší rozhovory. Nevím jestli je to lidmi kolem mě a nebo mnou samotnou.

2 m. m. | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 15:01 | Reagovat

Taky mám zkušenost, že rozhovorem s lidma získávám mnohem víc než z tisíce sebeinspirativnějších věcí, co si přečtu nebo pustím na netu. Akorát je škoda, že většina lidí se takovým větším rozhovorům vyhýbá, furt samej small talk, kecy o počasí, co je novýho (á la vůbec mě to nezajímá), pojďte na pivo, ale hlavně nemluvte o ničem vážnym, jedině povrchnosti a sračky, co nedávaj smysl a nikam tě neposunou.

Už pár let cítím, že jsem z takovejch lidí dost unavená a snažím se jim vyhýbat. Jednou v roce s nima člověk stráví Silvestra, občas zajde na to pivo, ale domů přijde prázdnej, tak akorát s dírou vykecanou do hlavy, ale ubitej.

A pak se najednou potkáš s někym, koho skoro ani neznáš, ale najednou spolu vedete hluboký debaty o světě a o smyslu a přijdeš domů jak novej člověk. Takový lidi se snažim vyhledávat.

3 Adelaine Adelaine | Web | 21. dubna 2014 v 16:57 | Reagovat

Taky se občas divím, jak se mi mění priority, ačkoliv teda většinu mých hlavních priorit mám už nějakou dobu pořád stejně. A jinak na tý fotce ti to šíleně sluší.

4 Evil Evil | Web | 21. dubna 2014 v 17:38 | Reagovat

jo.. tak to je zajímavá věc.. já když něco chci, tak to fakt chci a jdu si za tím.. a není to tak, že toho dosáhnu hned.. někdy mi to trvá setsakramentsky dlouho.. ale pořád si jdu za tou věcí.. a chci to tak moc, že si to nepotřebuju psát.. prostě to vim.. a taky to udělám.. pravej opak tebe :D já spíš věci v sobě zabíjím nebo objevuju.. ale abych měnila názory nebo pohledy.. to se mi snad ještě takhle drasticky nestalo.. jo.. v průběhu patnácti let života jsem změnila názor na death metal :D to je fakt.. xD

5 Aurora Aurora | Web | 22. dubna 2014 v 8:45 | Reagovat

tri mesiace sú možno z istého hľadiska málo, z iného určite veľa. myslím, že si sa o tom sama presvedčila, teraz, keď si sa tak zmenila. niekedy stačia aj tri týždne.

6 maredifragole maredifragole | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 11:28 | Reagovat

Seznamy priorit se mění opravdu velmi rychle. Možná se ani nedivím, že to máš teď jinak. Rozhodně se člověk za 3 měsíce změní, kort když jso prožila to, co si prožila. Jinak na fotce jsi strašně krásná..!:)

7 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 14:59 | Reagovat

Lidi jsou jak modelína. Stačí trefně udeřit kladívkem a buď se úplně roztrhaj, nebo změní tvar.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama