Zmatek nad zmatek

23. února 2014 v 20:13 | sarush ef
Mám rozpracovanej článek. Sebereflexivní. Ale všechno se tak rychle mění. Když ten článek zveřejním dnes, zítra už budu jinej člověk. Zatraceně.

Dneska jsem vstala dřív. Těch 8 hodin jsem určitě někde nahnala, spíš i víc. Ale jsem mrtvá. Nepomohla mi skvělá snídaně. Ani to, že jsem se rozhodla zacvičit si po ránu. Ani skvělá muzika, kterou jsem si otevřela spolu s okénkem Wordu. Nevím proč. A i u toho psaní jsem se maximálně nasrala. Zvládla jsem dohromady asi tak tři věty, zjistila, že psaní stylem, jakým píšu já, se fakt nedá, pokud pokud to nemá bejt nějakej pseudožánr, kterej nerespektuje už ani zákon akce a reakce. Totiž, psát pokračování něčeho, co jste začali škrábat před půl rokem. Zjistíte, že si zaprvé nepamatujete, o čem jste před tím půlrokem psali. A když už jste to tak psali, dávno by jste to napsali jinak. Zatraceně. Jste někdo jinej. Zajímá mě, kdy tohle přestane. Kdy se to ustálí alespoň na to, že mi nebude připadat, že jsem ještě včera byla úplně blbá. Ale upřímně, dávám tomu rok, maximálně dva. Ale kdoví. Mám v sobě zmatek.

A jo, Saruman fotí děti.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 daeris daeris | Web | 23. února 2014 v 20:34 | Reagovat

Já prostě nemůžu dopsat ani něco, co jsem si rozepsala tak před měsícem...to prostě ztratim niť a jsem v prdeli. Když nejsem v tý náladě, ve který jsem byla, když jsem to rozepisovala, tak to nejde dál. A pak tu nemam mít hromady nedopsanejch povídek, že?

2 Charlie Charlie | E-mail | Web | 23. února 2014 v 21:46 | Reagovat

Fú, tak neviem, či tu nie som vadný ja... knihu píšem už skoro tretí rok... ak už nie tretí. Síce som prvú časť opravil (prvú časť, ktorú som pôvodne písal ako poviedku na blog, vo worde mala 35 strán a po opravovaní má 60 strán, veľa som pozmenil, veľa som prerobil, ale v podstate sú kapitoly s prvotnou myšlienkou), ale zas druhú časť píšem ale rok a pol... neviem, som lajdák. Našťastie ten príbeh stále držím v hlave, on neodíde, ani keď ho dopíšem. Bojím sa, že sa bude navždy rozvíjať a ja tú knihu vlastne nikdy nedokončím.

3 m. m. | E-mail | Web | 23. února 2014 v 22:34 | Reagovat

Mám to stejně. U článků to vždycky bylo nejvíc k vzteku, protože co člověk chtěl od srdce říct v pondělí, mu v úterý připadalo naprosto o ničem a totálně prázdné. Nakonec jsem si z toho udělala přednost a zvyk, co bylo moc emocionální, to jsem radši nechala uležet přes noc - pokud to teda nebylo extrémně pozitivní, což se mi dřív fakt nestávalo, všechno to byly vesměs lítostivý sračky. Výsledek? V současnosti mi ten můj blog někdy připomíná mizernou kopírku Šťastného blogu, jak málo negativních věcí se tam dostane :)

Ale nejvíc voser je to u psaní. Blbej ebook píšu už rok a je to jenom proto, že v prvních několika hodinách jsem toho napsala děsně moc, při dalším otevření o měsíc později jsem toho zase přidala hrozně moc úplně jinýma slovama, napsala jsem tomu asi deset začátků a xkrát se tam opakuju a teď to už několik měsíců zkouším okleštit, přerovnat, aby to dávalo smysl, a duplicitní věci smazat. A je to strašná práce! Tento způsob psaní knihy zdá se mi být opravdu nešťastným. Až budu příště psát nějakou příručku nebo prostě cokoli, vyhradim si na to víkend a napíšu to v kuse, protože jinak to fakt nejde. Napsat z  prvního dechu, udělat korekturu a publikovat, nazdar. Jak se na to tři dny nepodívám, už zase jsem z toho nešťastná a nechápu, jak mi to předtím mohlo dávat smysl.

4 Adelaine Adelaine | Web | 24. února 2014 v 8:34 | Reagovat

Já ti jako rozumím, vím jak to myslíš. Ale u psaní to tak kupodivu nemám. Asi to bude tím, že příběhy... U psaní příběhů nejde o mě, ale o ty příběhy, prostě odněkud přebírám text a tak se na tom tak moc neprojeví, jaká jsem. Alespoň myslím. Což je fajn. Přijde mi, že píšu pořád tak podobně, akorát samozřejmě lépe - tuhle jsem opravovala asi čtyři roky starou povídku, prostě chyby, krátký nesmysluplný věty, ale "styl" byl stejnej. Za to jsem ráda. Já mívám jen takové nálady, kdy mám chuť psát hrozně poeticky a úžasně, pak mě to přejde, řeknu si jak nesnáším snahy lidí to dělat a nakonec se vždycky vrátím k tomu svýmu. Ať je to dobrý nebo ne.

5 Evil Evil | Web | 24. února 2014 v 18:38 | Reagovat

a já mám téměř čtyři roky rozepsanou jednu povídku.. no.. v květnu jí budou čtyři roky.. ke konci května 2013 tam přibyla poslední kapitola.. další je rozepsaná.. hmm.. zajímavý, že mi to docela i navazuje.. nechápu :D přitom mám ten příběh v hlavě pořád.. dnes a denně.. nevím, kde je chyba.. :-/

6 M. M. | Web | 24. února 2014 v 22:07 | Reagovat

Na svým psaní vidím zub času úplně extrémně, a to je mi o 11 let víc než tobě. I texty ze začátku mýho blogu (konec září 2013) mi přijdou úplně jiný než ty aktuální. Dobrý ale je, že mi přijdou lepší :)
Buď ráda, že se vyvíjíš. Je lepší, když sis včera přišla blbá a dnes chytřejší, než kdyby tomu bylo naopak ;D

7 Ivina Ivina | Web | 25. února 2014 v 21:45 | Reagovat

A nad tím zrovna myslím ... je to šílené,jak se člověk mění vyjadřováním,myšlením a chováním.
A někdy se stydím za to,co jsem psala před dvěma roky.
Co jsem psala před půl rokem,za to se už nestydím.
Zvláštní ...
taky mám rozepsaný článek,ale až ho budu chtít dát do světa,nebudu to tak už cítit a prožívat,ale na druhou stranu .. ti druzí to čtou a vidí poprvé,než já a je to pro ně aktuální záležitost
Ještě zvláštnější ...

8 Michelle Michelle | Web | 1. března 2014 v 0:46 | Reagovat

měnit se budeš vždycky. ani ty dva roky nepomůžou. dávala jsem si je. čekala jsem, jak budu mít ve všem jasno, až... až cokoliv. a ono ne. nemám jasno. v ničem. a to už bych měla být dospělá.
ale je super se vyvíjet. užívej si to, zvlášť pokud ti to nedělá větší problémy než těžké navazování v povídkách.

9 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 1. března 2014 v 17:07 | Reagovat

Krásné fotografie. :)

10 Doma Doma | Web | 6. března 2014 v 7:40 | Reagovat

To znám, já píšu ,,román" a stále předělávám část co už mám napsanou, ale vždycky se pohnu tak o 2-3 další věty :D

11 Kathleen Kathleen | Web | 8. března 2014 v 8:27 | Reagovat

Hezké fotky. Já když vidím články, co sem zveřejnila před pár měsíci, chce se mi brečet ;) Nevím jestli je to tím, že sem byla tak blbá a jsem moudřejší anebo jsem byla moudřejší a teď sem blbá...

12 Peter Cross Peter Cross | Web | 10. března 2014 v 17:39 | Reagovat

Nepopisovala si teď tak tak trochu mé rozpoložení? Nemůžu se na Word pomalu ani podívat a to i přes to, že mám strašnou chuť psát. Protože vždycky si otevřu Word a najednou jako by všechna chuť a inspirace odjely na dovolenou nebo já nevím. Prostě napíšu dvě tři větičky a končím.

A s těmi změnami. Yep, poslední dobou se mi zdá, že se měním den ode dne čím dál tím víc. Nějak rapidně se mi začínají měnit názory, postoje a podobně. Možná dospívám. Možná mě dospívání těch několik let míjelo, aby se teď mohlo vrátit v plné síle. Pff. Nevím. Zítra na to možná budu mít zase jinej nnázor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama