Prosinec 2013

To my určujeme, jaká je doba

23. prosince 2013 v 9:52 | sarush ef |  Co mě napadne
Křičí to na mě ze všech stran. O komerčnosti Vánoc, o tom, že se všichni jen stresují. Jen dneska už asi po desáté někde vidím stížnost, že když byl dotyčnej malý škvrně, bývalo to lepší, nešlo o peníze a vůbec, bylo to úžasný, když nešlo o o ty věci, ale o to, být s rodinou a tisíc dalších otřepanejch klišé - po tom, co si na blogísek hodil wishlist, na kterým figurujou dárky za desetitisíce. A upřímně, je mi to jedno. Dělejte, co uznáte za vhodný. Stavte se třeba na hlavy. Nejsme v zemi, kde by tradice měly tak hrozně moc silný kořeny, že by vás jejich nedodržení stálo hlavu. Pokud k tomu nepotřebujete stromeček, pokud vám bramborovej salát nechutná, pokud vám lití olova přijde jako blbost, jako že mně třeba jo, máte tu možnost kašlat na to. Prostě si udělejte pěknej den, buďte s lidma co máte rádi, nikdy nevíte, jak snadno o ně můžete přijít. A pokud vás nikdo nemá rád, uklidňujte se svojí dokonalostí, doufám, že se zrovna od vás dočkám ještě tak tisíce stížností. Předejte si ty dárky za desetitisíce, místo koled si pusťte třeba koncert Mettalicy a hlavně mi neříkejte, že všechno šlo do hajzlu dobou, v jaký jsme.


Díkybohu mi dorazily už skoro všechny balíčky z ebay. Čekám jen na dvě beanie - černou a vínovou, které ale stejně mají přijít až během ledna. Za šest věcí jsem dala jen něco málo přes tři kila, ať žijou supervýhodný nákupy. Zklamaly mě jen legíny, který nevypadají moc hezky a jsou dost průsvitný.



Zmrd řetěz je možná hrozná trapárna a hlavně je to hrozně profláklý, ale k jednoduchejm věcem jako černý triko je výbornej. Moc šperků nemám, ale pár jednoduchých a výrazných si chci ještě pokupoupit. Černá šála je krásná, jen je prostě hrozně malá, mám zálusk ještě i na tu velikánskou.



Make-up brushes sada byla téméř nutnost, vlastním dohromady asi pět základních štětců a potřebovala jsem něco malé, levného a přesně tohle jsem za tu cenu dostala.


Tak tedy veselé, krásné, jiné, jakékoli. A přesně to s těmi přáteli bych chtěla zdůraznit a kázat jako téměř nutnost. Za dvacet minut mi jede vlak a já musím nakoupit všechny dárky. Ať žije prokrastinace a všechno to polehávání, teď na něj bude času až až. Mám to tu ráda.


Kdy Saruman dostává rozum

18. prosince 2013 v 22:31 | sarush ef |  Co mě napadne
Vlastně si to moc neuvědomuju, ale jsem jiná. Dospělejší, a to to slovo vlastně nemám ráda. Méně to dítě, které kope kolem sebe, a záměry všech jsou špatné, pokud nejsou výhodné pro něj. Méně sebestřednosti, víc vděčnosti, ačkoli když jde o mé výkony, stále kopu kolem sebe, když mám pocit, že byly lepší než jejich hodnocení. Ovšem objekt kritiky se přesunul z ostatních i na mě samotnou.

Radost, z tohohle všeho. Ze života, čirá a opravdová. Radost, že žiji tady, s těmihle podmínkami, v téhle době, v téhle zemi. Doopravdy. Radost z toho, že chtít, mohu mít cokoli. Mohu vstát a proběhnout lesem, svobodná a volná. A především s z věcí, co dělám, co tvořím, co vznikají v mých rukou a mysli. Z něčeho tak hloupého, jako může být pro druhé psaní.

A vlastně jsem si musela pár dní od všeho odpočinout. Jen spát, zahrabat se do knih a přemýšlet. Zánět dutin mi poskytl víc než dobrý důvod zůstat doma. Před Vánoci se ve škole stejně nic nedělá a já na koledy moc nejsem.

Jen jsem vám to chtěla říct. A taky že nebude článek, o tom, co na Vánoce chci, že nepeču cukroví a perníčky. A stejně se docela těším.

.

V čem mě hobití dvojka zklamala

16. prosince 2013 v 16:25 | sarush ef |  Co mě napadne
Musím se přiznat, a mé srdce skoro pláče, když to mám vyslovit, protože Tolkienovy knihy jsou pro mě jeden ze symbolů dětství - hobití dvojka mě neuchvátila. Navzdory často zdůrazňovanému "film nikdy nemá takovou sílu jako kniha", mě tenhle snímek, ačkoli zfilmovaný Pán Prstenů byl výborný, zklamal. Zdá se mi, že si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Hobit je útlá knížečka a hlavně je laděná pohádkově, nemá potřebu hrát si na veledílo, je jím sama o sobě. Celý Tolkienův svět má svoje pravidla, má svoji majestátnost, vznešenost, které tvůrci Pána Prstenů a ještě prvního dílu Hobita chápali dobře, ale teď to šlo tak trochu do kytek.

Mám strach, že jsou v tom peníze. Tak tedy, Hobit bude mít tři díly. Knížka má, nevím přesně, maximálně třista stran. Znamená to tedy, že spousta scén se bude muset násilně vymyslet. A nejlíp tak, aby to vidělalo co nejvíc peněz, a stačí vědět, na co diváci berou nejvíc. Přidáme tedy lásku. Spoustu lásky. A nejlépe té zakázané a nejvíc nepravděpodobné - necháme do sebe zamilovat elfku a trpaslíka. A kdyby tohle náhodou někoho neohromilo, přidáme co nejvíc efektů, z Legolase uděláme superhrdiny, co na tom, že zestárl o deset let, ačkoli elfové se za stovky let nemění, a ještě je vlastně dříve starší a později mladíčkem. Ano, třeba elfí království bylo nádherné, ale není to už moc? Je vážně nutné dělat z hrdinů superhrdiny? Musí mít Legolas tisíckrát lepší schopnosti než v Pánu Prstenů, aby se nám tvůrci zavděčili? Není škoda ničit dílo rádoby vtipnými prvky, které by bylo lepší nechat pro americké komedie? Vážně jsou spící elfové omámení vínem košer? Ničíte mi můj svět, zatraceně, já na tom vyrostla! Středozem byla poslední svět, kde tohle všechno bylo v pořádku.

I když kolem a kolem, vlastně se mi to i líbilo. Ale tyhle věci mi vadily.
.


.

Sedmnáctka je stejně dobrý číslo

11. prosince 2013 v 19:53 | sarush ef |  Co mě napadne
Za dva dny mi bude 17.

Vždycky, když jsem zase o rok starší, mám pocit, jakoby mi něco utíkalo. A taky - chci v tom věku zůstat. Chci ta čísla vracet, jsem smutná z pocitu, že už mi nebude nikdy znovu dvanáct, třináct, patnáct, a právě sedmnáctka byla vždycky pro mě něco, jako kouzelnej věk, kdy se ráno probudím a všechno bude jiný, celý to začne nanovo. Nevím proč, a nejspíš proto, že Bellacry bylo taky 17, když to všecko začalo. Vyplývá z toho jen jedna věc - čas není lékem na vše, i když vlasy mi pomalu dorůstají a ještě před dvěma roky jsem vážila o pět kilo míň.

Navlas stejné ženské jako já před pár lety v tomhle věku byly vdané, čekaly děti a měly na starost celou domácnost. Já nemám ani ten rozum, uvědomuju si, že vlastně ani pořádně nevím, co chci, a vrchol mých všech zájmů je v etymologii slov, historii, souvislostmi mezi věcmi a Freudových zvrácených názorech. A škrábání po papírech a bušení do klávesnice.

Nejradši bych ten čas fakt zastavila. A právě v tomhle, v tomhle věku. Přes to všechno.
.

Jen něčím vyplnit ty prázdné stránky

7. prosince 2013 v 0:51 | sarush ef
Vlastně jsem se jen chtěla ozvat. Pochlubit se, že včera šla do školy až na devět a že mi dnes přišla první věc z ebay. Někde mězi řečí poznamenat, že jsem fotila takový malý projekt. Že jsem měla tuze živý sen, ve kterém jsem létala nad střechami jako Darrel Standing a vůbec, stejně to pochopí jen ti, kteří někdy drželi v rukou Tuláka po hvězdách, a mně je jasné, že spousta z vás ohrnula nos i nad Bílým Tesákem. Postěžovat si, že s logaritmy a funkcemi jsme si stále nepadly do noty, zapřemýšlet o tom, že bych se konečně o po létech mohla nechat ostříhat, vytyčit si pár nesplnitelných cílů, prostě klasika. Vlastně nic zvlášť podstatnýho.




Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi

3. prosince 2013 v 20:30 | sarushef |  Co mě napadne
Vlastně jsem už dlouho nenapsala nic doopravdy vážného. Chtěla jsem si od toho útočení nejspíš chvíli odpočinout a žít v milé iluzi, že v životě jsou přece jen krásné věci jako ty hrozně pěkně vypadající snídaně na instagramu. A vlastně je to jako s těmi snídaněmi, občas se ráno vzbudíte a nemáte na jídlo ani pomyšlení. Nebo je lednička prázdná. Prostě existují i špatné věci, stejně jako občas člověka překvapí střevní chřipka místo voňavého crossaintu.

A právě ta pravdivě bolestivá fakta mě zase dostihla. A donutila mě přemýšlet.

Co je špatná věc pro lidi? Třeba takové zemětřesení. Ale to si lidé nezpůsobují sami, stejně jako neovlivníme, že vybuchne sopka. Co si působíme sami, i když víme, že to není zrovna nejpříjemnější řešení? Válka. A konečně, co vzniká v našich hlavách s těmi nejlepšími záměry, ačkoli to potom mnohdy končí horšími scénáři než ty války? Jakou věcí lze lidi nejlépe ovládnout, jakou věcí se dá vzbuzovat největší strach a na jaké věci se dám vydělat nejvíc peněz?

Ano, náboženství. A přesně o něm chci dnes mluvit. Záměrně o pár řádků výše stojí "vzniká v myšlenkách" neb sama nevěřím. A vlastně nemyslím, že by věřit bylo to nejhorší. To nejhorší vzniká v hlavách lidí, co toho úmyslně zneužívají. V tom drží myslím jasné prvenství katolická církev. Jistě, nelze to takhle zobecňovat, ale neudělala církev víc špatného než dobrého? Co inkvizice, všechny ty rekatolizace, křížové výpravy, čarodějnice? Kvůli moci a penězům? Jistě, těžko by se hledal lepší sjednotící prvek, těžko vás něco lépe přinutí k víře než strachem o život, ale omlouvá tohle? Kde by byl svět, kdyby se křesťantví nezrodilo, kdyby nezískali takovou moc? Věřím, že bychom třeba byli dál, neboť církev přece staletí bránila pokroku, bránila pravdě, protože ta by ji mohla ohrozit.

Člověk nečemu chce věřit. Chceme jistotu, chceme pravdu. Ale tohle? Chtít peníze za odpuštění hříchů? Posílat děti do války, protože jejich nevinnost je ochrání? Nabodnout na kůl každého, kdo odmítne? Aha, to je to boží milosrdenství. Už rozumím.

Podle mě je právě tohle jedno z nejhorších věcí, které mohly lidstvo potkat, srovnatelné s holocaustem, snad horší. Ať to bylo jakkoli, třeba zamýšlené správně. Nic to na tom nemění.