Ani tisíc vypsanejch propisek ti nedá jistotu

21. července 2013 v 23:30 | sarush ef |  Co mě napadne
Víte, původně byla na dnešek v plánu minirecenzička na masky na vlasy. Tedy, ne, že by krásný háro nebylo tak důležitý, myslím jen, že ten článek o pár dní posunu.

Včera jsem dostala takovou tu nefalšovanou touhu psát. Víte, ne že chcete, spíš, že vážně potřebujete psát, že vás ty zvuky, když v rychlém sledu za sebou stiskáváte klávesky umaštěné klávesnice a pak si to celé přečtete, řeknete si, že to není zas tak špatné a můžete si pousmát, a dělá vás to šťastné.

Víte, psaní je jedna z věcí, při kterých dokážu být doopravdy na vrcholu jakéhosi štěstí - kvůli pocitu z dobré (nebo alespoň nějaké) odvedené práce a kvůli příběhu samotnému, pocitu, že na imaginárním papíru rozehráváte imaginární a přesto tak trochu skutečný, lehce uvěřitelný děj, že vdechujete život něčemu mrtvému; a všechny další ohrané kecy, které se o psaní jako vášni říkají a které musíte cítit taky, pokud mě aspoň trochu chápete.

Jenže včera jsem nepsala. Místo abych otevřela nový list Open Officu, otevřela jsem ty staré. A několik hodin zkoumala staré texty, co jsem napsala někdy dřív, před rokem, dvěma, třemi. Povídky, přiběhy i hloupé osobní poznámky a deníčkové výžblechty, co jsem do počítače nacpala. A jedno nepopřu - bavilo mě to číst. Četla jsem si příběhy, jejichž konec jsem zapomněla, psala jsem je já, a přece jsem nevěděla, jak dopadnou. Hrabala jsem se tím skoro do svítání, až jsem si udělala dva závěry - je to dvakrát lepší, než jsem čekala, a je na tom kurva co zlepšovat. Každou třetí větu mě napadlo, co bych změnila - zaprvé stylisticky, ale hlavně co je týče kompozice, aby vše sedělo, a aby to bylo reálné, aby činy lidí byly odůvodněné, souhlasily s charakterem osob, jež je provádějí a nepůsobilo to jednostranně a naivně, těžko se ve třinácti vžijete do role šedesátiletého člověka, těžko ve třinácti dokonale vylíčíte bitvu i s taktikou obou stran, těžko vysvětlíte původ zranění i důvod takové i jiné léčby postav, jež byly zraněny, občas vám ujde, že nemůžete ve fantazy povídce, co se odehrává ve středověku napsat:

"..ale jak znovu držela v ruce meč, vrátil se jí do prstů známý pocit - bylo to, jako když se jednou naučíte jezdit na kole. Už to nezapomenete."

A pak takový ten jazykový cit. Takové ty drobné detaily. Téměř stejná slova, synonyma. A přece jedno sedí v textu víc. To mě na češtině jako jazyku fascinuje nejvíc - ta volba tolika možností, možnost dát slovům nějaké zabarvení, nádech. Proto mě baví se tím zabývat.

I když - a tohle přirovnání moc nemusím - je to běh na dlouhou trať a čekají mě ještě stovky přečtených knih a stovky popsaných stran než budu moct říct, JO, jsem doopravdy spokojená s tím, co píšu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 víla víla | Web | 22. července 2013 v 0:03 | Reagovat

Mívám stejný pocit, když si po sobě čtu starší věci. Takové, které jsem psala v šestnácti. Na jednu stranu se mi to neskutečně líbí. Na druhou bych tam nejraději vše změnila. Ale to je přirozené. Dává mi to tu šanci těšit se, až si jednou po sobě něco přečtu a řeknu si: Tak a teď už nemáš co zlepšovat! :) Je to naivní. Ale je to to, co mě tlačí dál.

2 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | Web | 22. července 2013 v 7:58 | Reagovat

Já dělám občas úplně to samý. Taky si místo psaní čtu svoje starší povídky a přemýšlím, co by se dalo zlepšit. Na druhou stranu se mi často stane, že jsem příběhem znovu uchvácena, i když jsem ho psala sama. Ty a já obě víme, že člověk prostě musí mít ke čtení něco dobrého :)

3 Michelle Michelle | Web | 22. července 2013 v 11:45 | Reagovat

i když nikdy stoprocentně spokojená nebude, bude to jenom dobře - budeš mít pořád důvod se snažit zlepšovat a posouvat vlastní hranice. těším se, až si od tebe budu moct něco přečíst :)

4 Maryuuan-Mo Maryuuan-Mo | Web | 22. července 2013 v 17:26 | Reagovat

Taky píšu hrozně ráda. Mám ale příliš nápadů a moc mi nejdou prostředky (většinou mám vymyšlený začátek a konec, ale nějak se k tomu konci nemůžu propracovat), takže mám na blogu zveřejněné jenom dvě kratší povídky a jinak svoje básně.
Ještě lepší pocit, než ze psaní mám ale z toho, když se někomu moje díla líbí.

PS: Zajímalo by mě tvoje hodnocení nějakého mého dílka, tak když se budeš někdy nudit, mohla by jsi si něco přečíst a ohodnotit? Nechci aby to znělo jako reklama, jen by mě vážně zajímal jaký na to máš názor.

5 Janii Janii | Web | 22. července 2013 v 18:01 | Reagovat

já moc ráda čtu. často si vymýšlím různé příběhy, ale mám problém je zhmotnit na papír. kdysi mě to šíleně bavilo, začala jsem psát nějaké povídky, ale teď mě to omrzelo. A za nějakou dobu mě to zase chytne. :D jsem takový nestálý člověk. :D

6 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 22. července 2013 v 18:06 | Reagovat

děkuji :)) přírodní ovca

7 Doma Doma | Web | 22. července 2013 v 18:33 | Reagovat

Když opomenu to s tím kolem, tak si myslím, ž to bude úspěch! :D

8 Betty Betty | Web | 22. července 2013 v 20:15 | Reagovat

Taky jsem nedávno pročítala staré povídky..děs -_-

9 Únorová Únorová | Web | 23. července 2013 v 0:03 | Reagovat

Ach, ten pocit znám. Často si připomínám, jaké to tenkrát bylo držet tužku a psát všechny ty nesmysly. Mimochodem máš nádherný blog :))

10 Mundia Mundia | Web | 23. července 2013 v 11:15 | Reagovat

Psaní je moje hobby, když se nudím a zaujme mě téma, prostě píšu. Obzvláště fejetony, vůbec psát vtipně mě hrozně baví. bavím se potom i já sama :D.
Já si například před dvěma měsíci přečetla svůj deník, který jsem si vedla před rokem. A můžu říct, že nemůžu uvěřit, jak se mi za ten rok změnilo myšlení a pohled na svět, i názory.

11 L. L. | Web | 24. července 2013 v 1:44 | Reagovat

Držím pěsti. Ať psaní přináší jen radosti :)

12 Rosalie Rosalie | Web | 24. července 2013 v 10:09 | Reagovat

Mám to stejně. To co jsem ale napsala před pár lety už jsem radši rovnou vymazala, protože ten příběh byl sám o sobě nic moc. Čím víc toho člověk přečte, tím se líp píše.

13 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 24. července 2013 v 12:35 | Reagovat

Ďakujem.

14 Džastkánkova Familka Džastkánkova Familka | 24. července 2013 v 17:18 | Reagovat

jsem uslintanej duchodce jozko
milujem sadélko s čerstvým medom ak tomu prikusovať shnilej chleba je to ozaj vyborna raňajka

15 Beatricia Beatricia | Web | 25. července 2013 v 15:15 | Reagovat

Můžeš být opravdu spokojená i pyšná, na to, co píšeš. Já naprosto chápu tvůj enthusiazmus, který cítíš při psaní. Já takové nadšení pociťuji při grafické tvorbě, když se mi podaří animace a zejména, když se to líbí.
Děkuji ti za hezký komentář.☼☼☼

16 Evil Evil | Web | 26. července 2013 v 6:53 | Reagovat

jo.. tak to já se těch mých starých a prvních dílek bojím.. protože to je vážně hrůza.. jak stylově, tak kompozičně.. prostě celý příšerný :D dneska se divím, že se to lidem líbilo.. zajímavý.. ale na druhou stranu mě těší, že jsem se v tom mým psaní posunula o hodně velkej kus dál.. až když jsem si přečetla starý věci, tak jsem to mohla posoudit :) u toho kola jsem se rozesmála :D

17 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 26. července 2013 v 11:35 | Reagovat

Čas od času si také přečtu nějaký svůj článek a většinou to dopadá stejně jako jsi psala. Baví mě to číst, jsem překvapená, že je to dobré a změnila bych tam hrozně moc věcí.

Psaní je úžasná věc... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama