Z bitevních polí Istrélie

17. května 2013 v 22:32 | Sarush Ef |  Co mě napadne
Flaumenn ležel na zemi a kašlal a plival krev. Dostala se k němu a položila mu dlaň na rameno.
"Zvítězili jsme?" zeptal se s nadějí. Rozhlédla se. Poslední divoši padali k zemi meči natalenských bojovníků.
" Zvítězili.." odpověděla a po tváři jí sjela slza


"Pak je Natalen zachráněn.." usmál se "co víc si můžeme..." znovu se rozkašlal
"Vím, co chceš říct. Je zachráněn."
Obejmul ji.
"Jsem rád... jsem rád, natalenko, že jsem jsme se ještě potkali. Jsem rád, Airin, že jsi tu teď. Vždycky jsem tě měl rád..."

Tentokrát se rozkašlal mnohem více. Hladila jej po zádech. Cítila, že má prsty od krve. Věděla, že je to smrtelné zranění. Že nelze nic dělat.

"Jsem rád, že nejsem sám.." Zhluboka se nadechl, jak mu bolest skoro nedovolovala mluvit.
"A já, že jsme spolu.." stekla jí další slza "dobře si bránil svoji zem. To já tu měla ležet. Nezapomeneme to, nikdy."

"Slib mi, prosím, natalenko, že nedopustíš, aby Natalen padnul.."
"Nedopustím, abychom padnuli, dokud budu živá. To ti mohu slíbit.
"Pak věřím, že nepadne. Malá bohyně.." usmál se a dotkl se jejích vlasů "Bohyně slunce. Zlatovlasá bohyně. Pamatuji si dny, kdy jsme jezdili na koních daleko od natalenského zámku. Když vycházelo slunce, vypadalo to, jako by byl plouvoucím ostrovem v ledovém jezeře. V korunách stromů zpívali ptáci a vítr nám foukal do vlasů..
"Měla jsem ráda ty dny.." odpověděla pomalu
"Ty víš, že i já..Zvláštní, najednou nic nebolí. Přestávám cítit bolest, přestávám cítit cokoli. Tvůj obraz se mi rozostřuje.."
"Už bude dobře.." pousmála se, ale znovu jí vyhrkly slzy
"Už.. cítím, že přijde brzy konec."
"Natalen nikdy nezapomene... Ani já," zašeptala pomalu, než zemřel
***

Měli se radovat z vítězství, jenže to nešlo.
"Zatraceně," vykřikl kapitán "Tohle se nemělo stát. Zatraceně!" kopnul ze všech sil do jedné z mrtvol divochů
"Byl napadnut zezadu, když bojoval s náčelníkem." řekla pomalu
"To si nezasloužil..Ne, aby byl napadnut zezadu nějakým divochem."
"Nezasloužil," odpověděla klidně, ale znovu jí potváři tekly slzy "Ale Flamenn nestál o to, aby jej někdo litoval. Mluvila jsem s ním v posledních v chvílích."
"A co ti říkal?"
"Mluvil o Natalenu."
"A dál?"
"Dál nic."
"Možná toho měl na srdci víc než jen opěvovat sněhobílé veže nejkrásnějšího města. Často mluvil.. ale to už je jedno. Zůstanete aspoň do zítřka?"
"Nemůžu. Nyní je třeba, aby se o všem dozvěděl král. Pojedu do Natalenu ihned. Nad ránem, když budu rychlá, tam přijedu."
"Máme posly, kteří mohou ihned vyrazit. Měla by jste si odpočinout."
"Na odpočinek je příliš brzy, nemyslíte? Zůstala bych aleaspoň na Flaumennův pohřeb, ale nejde to. Pojedu já."
"Škoda. Někteří věřili, že přinášíte štěstí, když jste nás zpravila o tom útoku.."
"Kéž bych jej přinášela, pane kapitáne."
"Viděl jsem vás, jak jste si poradila s náčelníkem."
"Ale pravda je, že jsem stále mizerná bojovnice. Tohle byl sled náhod a to, že neznal naši taktiku. Nic víc. "
"Já to viděl. Něco takového se u žen neočekavá."
"Nic neříkejte. Neočekává, jistě. Nestojím o obdiv. Nedržela jsem ten meč v ruce pro slávu. Nezabila jsem toho muže, aby mi to bylo do smrti připomalo. Je mi z toho špatně. I kdybych srážela k zemi sebevětší zrůdy, nikdy bych z toho neměla radost. Bitvy by se měly bojovat, ne oslavovat. "
a po chvíli dodala "protože jinak se z nás stávají stejné bestie. "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denn Kamze Denn Kamze | Web | 18. května 2013 v 14:55 | Reagovat

"A dál?"
"Dál nic."
..tohle zbožňuji :D

2 es ef es ef | Web | 18. května 2013 v 15:52 | Reagovat

[1]: je to jen kousek z celku, ráda držím lidi v napětí.

3 Denďa Denďa | Web | 18. května 2013 v 20:42 | Reagovat

:3 boží

4 pavel pavel | Web | 19. května 2013 v 23:09 | Reagovat

Super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama