O istrélijských příbězích

4. května 2013 v 23:11 | Sarush ef |  Co mě napadne
Jsem odmalička přiběho-tvořivec.

Už když jsem byla ještě tak malá a nevěděla, co je to radioaktivita a slova jako je žurnalistika a stylistika pro mě byly neznámé pojmy, jsem si často vytvářela v té své malé roztomilé hlavičce malinkaté příběhy.

Ne proto, že by mi rodiče řekli, že paní spisovatelky jsou slavné a mají spousty peněz.
A vlastně jsem ani před ničím neutíkala. Mě to bavilo.

Když mi bylo řekněme šest nebo sedm, nemohla jsem před spaním často dlouho usnout. A v tom šestiletém mozečku se rodily roztodivné situace. A ty mě naprosto pohlcovaly. Mé představy, jak ležím těžce nemocná v lazaretu, umírám - a najednou mi svitne naděje, ty představy mi nepřijdou hloupé ani teď.

Obrovský vliv na to nejspíš měly i knihy, od řekneme třetí třídy čtu pravidelně víceméně jednu knížku za druhou, a vlastně je to asi jedna z mála věcí, která mě nikdy neomrzí a ke které se nikdy nemusím nutit. Nicméně..

.. pak vznikla Istrélie. Tehdy pod jiným jménem a trochu jiným pojetím, než je teď, přesto se stejnými základy, zlatovlasou dcerou natalenských králů. Vznikla někdy, když mi bylo jedenáct a Airin vyrostla i proměnila se se mnou. Istrélie byla se mnou každou vteřinu a nikdy, nikdy jsem ji nechtěla opustit, denně mě lehce šimrá svou historií, za roky mi přišly na mysl tisíce scén a obrazů, stovky jich byli zapsány. Vlastně jsem toho už napsala mnoho, cítím ale, že mé myšlenky ještě nejsou dost dobře roztříděné, stále nevím dost o lidech, válkách, zbraních a psychologii.

A občas si říkám, že je pár věcí, který, jo, kurva, jinejm docela závidím.

Ale pak si vzpomenu na malou Natalenku. A ona už není tak malá. Prameny dlouhých medových vlasů jí dopadají na odhalená ňadra. Přivírá oči nad dopadajícím sluncem...

A já jsem na sebe docela pyšná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 4. května 2013 v 23:44 | Reagovat

to je úžasný :) tohle máme podobný.. taky jsem si pořád snila a měla v hlavě spoustu příběhů už od mala.. ale já je nepsala.. vyprávěla jsem je našim.. na procházce, doma.. prostě jsem jim vyprávěla, co se mi zrovna honilo hlavou.. já si to nepamatuju, říkali mi to, že jsem si uměla hezky vymýšlet :D a já byla jako součástí děje.. a vyprávěla jsem to tak, jako bych to vážně prožila.. dětská paranoia je úžasná :) nakonec mi zůstaly ty myšlenky.. a až za hodně hodně hodně dlouho jsem ty myšlenky začala psát.. a takhle vznikly moje první povídky, nečitelný slátaniny.. až se z toho nakonec vyvinulo něco, za co se snad už ani nemusím stydět :D :)

2 chemical angel chemical angel | Web | 5. května 2013 v 16:53 | Reagovat

dobrý článok :)

3 Sincérité Sincérité | Web | 5. května 2013 v 17:37 | Reagovat

Ano. Kdyby drogy neničily podstatu člověka a nestahovaly je do sraček (jak které, znám případy, kdy si perník berou jen ze srandy jednou za půl roku), určitě nepíšu stejný článek, který jsi komentovala. Potom už je to jen slovíčkaření. Každopádně lidé mají různé názory a myšlenkové pochody :-)

4 Houp Houp | Web | 5. května 2013 v 17:59 | Reagovat

Myslím, že knihy jsou něco dokonalého! Takové naše portály, které nám umožní dostat se do jiných světů. Knihy neuvěřitelně rozvíjí naši představivost, která se pak dá využít při vymýšlení a psaní vlastních námětů. :)
Nedivím se, že jsi na sebe pyšná! :) Já kolikrát také! :)

5 -M -M | Web | 5. května 2013 v 20:54 | Reagovat

Taky od té třetí čtvrté třídy často ležím v knihách a i já si vymýšlela spoustu příběhů - ale trochu jinak. Já je přímo psala. Vzala jsem si pero, sešit a psala svoje knížky. Do toho věku devíti let bych se zase ráda vrátila.

6 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 6. května 2013 v 21:51 | Reagovat

Myslím, že takový malý snový svět má každé dítě. My jsme s bráchou taky jeden měli. Neměl jméno, ale bylo tam všechno. Zmrzlina, hračky, sluníčko apod. Celý den jsme se těšili, až večer půjdeme spát a budeme si "povídat", tj. vymýšlet, co je tam nového. Bylo to takové snové město.
Taky hrozně ráda píšu a čtu, dokonce studuji na knihovnici. A mé příběhy... je jich spousta. Některé jsou dobré, jiné špatné, ale pomáhají mi.

7 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 8. května 2013 v 13:22 | Reagovat

tak to ses jako spisovatelka narodila ;)

8 kikussche kikussche | Web | 8. května 2013 v 20:52 | Reagovat

vážně mooc pěkný =D

9 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 10. května 2013 v 11:59 | Reagovat

Naprosto ti rozumím :) a to, jak píšeš, že stále nevíš o dost o všem.. docela mě to štve, protože už od mala pořád něco píšu a když to čtu po roce, je to divný. Tuším, že dobrý dílo napíšu až budu hoodně stará a moudrá.

10 Aurora Aurora | Web | 12. října 2013 v 11:42 | Reagovat

ja keď som bola malá, tiež asi šesť alebo sedem ročná, vymýšľala som si rozprávky. pred spaním, nikdy na to nepustilo, aj teraz miesto spánku radšej vymýšľam, premýšľam, píšem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama