PROŠLEJ KONZUMENT STAREJCH ČASŮ

24. září 2012 v 21:59 | Es Ef |  Co mě napadne
Můj čas ještě neskončil, i když mě dávno svírá pocit, že se občas smažím v pekle. Opět jsem zpátky na výsluní a smolim svůj ulepenej sloupek. Mám pocit, že nedokážu něco udělat jen ze zdvořilosti. Jsem-li na lidi příjemná, pak proto, že sama chci. O nepsaných pravidlech si myslete svoje, za mě mluví instinkt. Věřím Freudovi, jsem jen zvíře, co uteklo z divočiny.

Čtvrtek. Dělám píčoviny a říkám věci, kterejch lituju, dokážu si to uvědomit, sama, bez něčí pomoci, i když časem. Ještěže Kaiser s Lábusem a Sobota s Šimkem nezklamou. Obzvláště pokud je s kým ty salvy smíchu sdílet.

Pátek, láčes. Sezení v putice, Diktátor a pak válení se v posteli. Ovocnej čaj. A pár slz.

Sobota vole. Nikdy nekončicí napětí, jestli to vyjde. A pak, nikdy nekončicí snad se tomu dá říct tancování na ty nejlepší čochovky a rockový balady. Spíš ne. Házení rukama, vlasama, skákání, všechno bez ohledu na vyčerpání. Do roztrhání těl, noc už není mladá. Pot všude, a občas lapáme po dechu. Toulky městem, odevšak slyšim, že prohibice nás nezastaví. Nějaký ty pouliční bitky mezi místníma gangama, opilecký skákání po hlavě do metrovýho živýho plotu. PUNK JE JINDE, MILUJEM DISKO!
(ať žijou sračky a ironie)

Cesta dom. Do postele padáme skoro po otevření dveří, ani únava ale nezastaví proudy myšlenek a citovejch provevů. Zvláštní, kolik dokážou tyhle rozhovory člověku dát.
No nic, kdy jindy než v směšně pubertálních patnácti a při východu slunce má člověk přemýšlet o tom, jestli by chtěl někdy dát život někomu dalšímu. Jsou věci, který máme v sobě. O začátku, navždycky. O plánech v životě, o lásce, o tom jaký máme štěstí.

A ještě o chvíli pozděj už nebylo nic k přemýšlení, jen k prožívání. Vlastně je na tom založenej celej život.. ale to bych zase moc přemýšlela.

Starý časy jsou asi pryč.
Říkejte mi prošlej konzument starejch časů.
I když mám ty nový ještě raděj.
No nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 25. září 2012 v 14:12 | Reagovat

Tvoje sobota silně připomíná jistou moje sobotu. Tou dobou jsem si říkala, že není nic lepšího...
Jo, když člověk dojde domů s východem slunce v patách, sotva leze po čtyřech do postele málem ještě v botách, je nejlepší, uvažovat nad životem. Těžko říct proč, ale touhle dobou se o tom uvažuje nejlíp. Ať už je ti patnáct nebo dvacet.

2 Aiko Yamiko Gaara Aiko Yamiko Gaara | Web | 26. září 2012 v 17:12 | Reagovat

pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama