Září 2012

PROŠLEJ KONZUMENT STAREJCH ČASŮ

24. září 2012 v 21:59 | Es Ef |  Co mě napadne
Můj čas ještě neskončil, i když mě dávno svírá pocit, že se občas smažím v pekle. Opět jsem zpátky na výsluní a smolim svůj ulepenej sloupek. Mám pocit, že nedokážu něco udělat jen ze zdvořilosti. Jsem-li na lidi příjemná, pak proto, že sama chci. O nepsaných pravidlech si myslete svoje, za mě mluví instinkt. Věřím Freudovi, jsem jen zvíře, co uteklo z divočiny.

Čtvrtek. Dělám píčoviny a říkám věci, kterejch lituju, dokážu si to uvědomit, sama, bez něčí pomoci, i když časem. Ještěže Kaiser s Lábusem a Sobota s Šimkem nezklamou. Obzvláště pokud je s kým ty salvy smíchu sdílet.

Pátek, láčes. Sezení v putice, Diktátor a pak válení se v posteli. Ovocnej čaj. A pár slz.

Sobota vole. Nikdy nekončicí napětí, jestli to vyjde. A pak, nikdy nekončicí snad se tomu dá říct tancování na ty nejlepší čochovky a rockový balady. Spíš ne. Házení rukama, vlasama, skákání, všechno bez ohledu na vyčerpání. Do roztrhání těl, noc už není mladá. Pot všude, a občas lapáme po dechu. Toulky městem, odevšak slyšim, že prohibice nás nezastaví. Nějaký ty pouliční bitky mezi místníma gangama, opilecký skákání po hlavě do metrovýho živýho plotu. PUNK JE JINDE, MILUJEM DISKO!
(ať žijou sračky a ironie)

Cesta dom. Do postele padáme skoro po otevření dveří, ani únava ale nezastaví proudy myšlenek a citovejch provevů. Zvláštní, kolik dokážou tyhle rozhovory člověku dát.
No nic, kdy jindy než v směšně pubertálních patnácti a při východu slunce má člověk přemýšlet o tom, jestli by chtěl někdy dát život někomu dalšímu. Jsou věci, který máme v sobě. O začátku, navždycky. O plánech v životě, o lásce, o tom jaký máme štěstí.

A ještě o chvíli pozděj už nebylo nic k přemýšlení, jen k prožívání. Vlastně je na tom založenej celej život.. ale to bych zase moc přemýšlela.

Starý časy jsou asi pryč.
Říkejte mi prošlej konzument starejch časů.
I když mám ty nový ještě raděj.
No nic.

Zákon chaosu

13. září 2012 v 22:35 | Es Ef |  Co mě napadne
Je toho moc. Dny, ve kterych se toho děje mnohem víc, než bych čekala, že se někdy dít bude. Nějakou dobu jsem se neozvala, ale necítím žádnou lítost. Mám ve všem zmatek, proč to nepřiznat, a všechny povinnost odkládám na dobu neurčitou. Hraju stylem, že mě nic nenasere a co je napíču, to se mě netýká. Nemám na mysli nějaký utíkání od problémů, jen pozitivní, nebo alespoň poněkud odtažitej přístup k věcem. Dávno jsou časy, kdy mě někdo mohl rozhodit pár slovama. Každej si o mě může myslet co chce, ale pokud mě aspoň trochu nezná, je mi to víc, než jen jedno. Pořád si říkám, že zase začnu psát, ale začít je víc než těžký a mně se toho momentálně moc dělat nechce. Však ono se to zase srovná. A kdyby ne, mám přece svůj báječnej náhled na život.

A vlastně toho mám hodně. Markétku a ňuniho a žlutý camelky a přečtenýho Remarqua a Istrélii, jednou vám o tom světě povím vím. To mi snad bude stačit, aspoň na chvilku.

huh

hihi, měla jsem chvilku a vytvořila si něco na způsob wishlistu, tedy, co si chci koupit na podzim a zimu. čau.

Jen idioti říkaj, že něco končí

2. září 2012 v 21:54 | Es Ef |  Co mě napadne
Každej má keců, jako by měl končit svět. Že prý něco končí, že nic nebude jako dřív..

Nemám důvod litovat. Litovat ztracenýho času nebo čehokoli jinýho. Co se stalo stalo se. Čas odvane všechno.
A v pomíjivosti je krása. Doopravdy, já si užila tyhle prázdniny snad nejvíc, jak to šlo. Nemám důvod zoufat si.

A tolik toho zase nekončí. Život jde dál. Čas strávenej s lidma, který milujem a věcma, který máme rádi, co je vlastně důležitější? Že k tomu denně budu muset připočítat i pár hodin ve škole? Čert to vem, na řešení hloupostí dávno není čas.

Sny nezmizely. Nový cíle. Třeba ty o filmu, na kterym pomalu začínáme pracovat.
Třeba nebude tak špatně, jak se může zdát.

Pokud se teda máte o co opřít.