Dialog fracka a adolescenta ve mně

27. února 2012 v 20:26 | S. |  Co mě napadne
Když mi bylo dvanáct, nabyla jsem dojmu, že mám všechno, co k životu potřebuju. Byla jsem přesvědčena o tom, že mě nic neporazí, že se nemám co učit o životě a že se nikdo nemá líp.
Vlastně to ani zpola nebylo o tom, jestli to byla pravda nebo jen moje domněnka. Já tomu věřila.
Nikdo mi to nevyvracel a já byla šťastná. Když je člověk šťastný a opravdu tomu věří, je mu jedno, že se pohybuje na tenkém ledě naivity.

Ale neplatí, že čím víc toho víte, tím víc jste šťastní.
Vlastně to funguje spíš naopak, jestli mohu něco říkat.

Kdybych to věděla, možná bych se tolik nesnažila pochopit život a četla bych méně knih. Ale možná by mi to stejně nedalo.

Ráda bych věděla, jaká část ve mně zůstává tím nevinným dítětem a jaká se stává tou pevnou zocelenou hmotou, připravenou na křídlech dospělosti poznávat svět. Vážně bych to chtěla vidět, třeba by mi to konečně napovědělo, jak se mám chovat.

Protože, víte, já se totiž zatraceně ztrácím sama v sobě. Cesta, jako by stála přímo přede mnou, ale jako bych já přes stříbřitý závoj mlhy neviděla na cestu. Proto nikdy neříkám, jestli jsem hodná nebo zlá. Protože fakticky nevím, jestli chci být rebelkou nebo chci spasit svět. Kdybyste mi teď to rozhodnutí strčili před nos, upřímně říkám, že nevím, co bych ci zvolila. A pravda je taky, že sebe samotnou moc neznám, nerada o sobě říkám, jaká jsem. Vyber jednu vlastnost, která tě charakterizuje a je to. A víte proč mě to tak irituje?

Fakt nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 27. února 2012 v 20:35 | Reagovat

Já se nedokážu popsat jedinou vlastností... ;-) Nejde to. Asi jsem natolik složitá, že to nejde :-)

2 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 27. února 2012 v 21:14 | Reagovat

Já se nedokážu popsat ani když mám volné pole působnosti, od toho jsou tu ostatní, aby na mě sjeli co můžou:)

3 Aimi* Aimi* | Web | 27. února 2012 v 21:17 | Reagovat

Mluvíš mi z duše!

4 Karel Karel | Web | 28. února 2012 v 18:36 | Reagovat

Máme to stejně. Taky se v sobě nevyznám. A v poslední době už vůbec ne. A to je právě to, co mě nejvíc sere, protože to zapříčiňuje to, že vlastně vůbec nevím, co bude. A taky nevím, jak se mám chovat v některých situacích. Jo, je to na hovno, ale snad se brzo stane zázrak a cesta se nám ukáže. Heh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama