Leden 2012

Ještě výš a ještě dál

27. ledna 2012 v 23:07 | S. |  Fotografie
Je to jako hodně návyková droga, to psaní. Jakmile ráno pozdě vstanu a nesplním svoje pravidlnou milimálně půlhodinovou dávku písmenek, jsem minimálně pořádně naštvaná. Protože.. protože je to jakási životní priorita. Sen. Cíl.

a možná něco mezi tím.

17. ledna 2012 v 21:04 | S. |  Co mě napadne
Bylo by hloupé říkat že každou chvíli nepadám na hubu, snad to znáte také. Cítím v sobě poslední dobou jakýsi zvláštní neklid, jako by si s sebou táhla něco, s čím jsem se nebyla s to srovnat. Ale zároveň nechci, aby to vyznělo, že se cítím pod psa.
Celý den se neskutečně raduju, bo jsem se ráno dozvěděla, že jsem byla vyhrála olympiádu z češtiny a tudíž nejspíš postupuju do okresního kola. Prověrka byla až směšně snadná, téma slohu mi sice neobyčejně sedlo, i tak jsem ale spíš čekala, že moje práce zůstane tak trochu nepochopená, jestli víte, jak to myslím. Každopádně to dopadlo jak to dopadlo a já se mohu radovat jako malé dítě, které co po létech konečně dostalo vysněnou hračku. Vím, je to svým způsobem hloupé. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to úplně překvapilo, ale když jsem to viděla černé na bílém, úplně jsem se roztřásla. Opojný pocit úspěchu, dá-li se tomu tak říkat.

A jak jsem tak stála u té nástěnky s výsledky a nevěřícně koukala na svoje jméno, uvědomila jsem si, že minimálně Múza mě snad ještě neopustila. A to je hlavní.

Když se zhmotní sen

12. ledna 2012 v 20:06 | S. |  Co mě napadne
Je to zvláštní pocit.
Neslyším nic než tikající hodiny, čas stále jde neuprostě vpřed. Ale na jazyku mám jedinou větu.
Právě jsem dokončila svou knihu. Právě jsem dopsala poslední řádky své velikého díla.

Melancholie

9. ledna 2012 v 20:58 | S. |  Fotografie
Fotky z pochmurné sobotní procházky, s odstupem času jsem na nich stihla zaznamenat nespočet větších i menších chyb, přesto jsem pevně rozhodnuta vypustit je do světa. Co myslíte?