Dokud věříme na pohádky

25. listopadu 2011 v 19:14 | S. |  Co mě napadne
Budu tajně doufat, že se objeví někdo, kdo mi bude ochoten prodat ten kouzelný hrášek, který snědla Pippy Dlouhá Punčocha, aby nikdy nevyrostla. Jsem ochotna se za něj upsat krví. Spěchá to, ozvěte se. Děkuji pěkně.

Znáte Malého prince? Je jednou z mých nejoblíbenější knih, neboť kdykoli si ji otevřu, pochopím z té slaboučké knížečky zase o kousek víc. O kousek víc toho, co se nám pan Exupéry snažil předat.

A čím víckrát ji čtu, tím zjišťuju, jak je poselství v ní ukryté vlastně neskutečné. Neskutečně moudré a krásné. Ale když jsem stránkami Malého prince listovala dnes, trochu mě rozesmutnila.
Připomněla mi kousek z toho, co vlastně jsme.

Lidé se ženou za něčím, co si vykládají jako štěstí. Sáhněte si do svědomí - také znáte ten pocit, jste nespokojení proto, že po něčem urputně toužíte a slibujete si, že až to dostanete, budete konečně šťastní? A pokud to nakonec dostanete, stejně zjistíte, že vám ke spokojenosti stále něco chybí?

Stále se za nečím ženeme, ikdyž ve skutečnosti vlastně anu pořádne nevíme, po čem toužíme.
A pak jsem si uvědomila, jak může být dětská nevědomost někdy kouzelná. Jsem člověk, který se rád vzdělává a dozvídá nové věci, ale i tohle je někdy na škodu. Dokud nevíme, jak se věci mají, zdají se nám jako tajemné a obestřené tajemstvím. Ale jakmile pochopíme, jak to doopravdy všechno funguje, zjistíme, že se najednou není čemu divit, protože se všechno dá vysvětlit a všechny ty kouzelné věci, které pro nás kdysi byli takouvou neskutečnou záhadou, jsou až směšně primitivní. A to mě mrzí, o to víc, protože se s tím s tím nedá nic dělat. Stejně vyrostu. Doufám, že ještě za deset let budu moct s hrdostí říct, že ve mě zůstalo trochu rebelky, zálesačky, knihomolky, metalistky a fantazačky.

Na závěr bych mohla říct tajemství, které tehdy v poušti prozradila Malému Princi ochočená lištička. Ale protože jej všichni dobře známe, zmíním jinou větu.
Všichni si sebou životem neseme jedno tajemství, o kterém nemluvíme ani sami se sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 26. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

Nedovedeš si představit, jak moc mě tento článek oslovil. Z části možná proto, protože jsem také milovníkem Malého prince. Můžu tu knížku číst pořád dokola, ale stejně vždycky odhalím nové a nové souvislosti...
Vždycky říkám, že Le Petit prince je pohádkou pro nejmenší a učebnicí pro ty starší.

2 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 26. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

vážně krásný :)

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

Ráda bych se k tomuto článku vyjádřila, jenže mám strach ztoho použít nějaká slova, protože nevyjádří to, co bych chtěla. Je to skvěle napsané, výstižné a především pravdivé.
A Malý princ? Též patří do šuplíčku "oblíbené"! V té knize je ukryto více, než by kdo řekl..

4 Es Ef Es Ef | Web | 22. srpna 2012 v 22:44 | Reagovat

[3]:  Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama