...a já ti řeknu, kdo jsi.

14. října 2011 v 2:35 | S. |  Co mě napadne
Často je člověk vyznán, aby o sobě řekl pár vět. Začnete jménem, řeknete odkud jste a jen tak mimochodem dodáte, co rádi děláte rádi ve volném čase a co vás baví, ale tím to tak nějak končí.
Řekla jsem si, že se pokusím o takový pohled do zrcadla a ono to najednou bylo tisíckrát těžší, než bych dokázala uvěřit. Teprve když totiž začnete, zjistíte, že o sobě nic nevíte. Aspoň tak je to u mě- a dovolím si tvrdit, že když něco vidíte napsáno černé na bílém, hezky si to urovnáte v hlavě.

Jsem čtrnáctiletá puberťačka, nepopírám, že to slovo nesnáším, jenže označení teenager není o nic lepší. A jsem ještě dítě - neberu to tak, že bych se tím chtěla nějak chlubit nebo naopak ospravedlňovat, prostě to o sobě vím. Moje přezdívka je pouze první písmeno mého křestního jména. Můžete namítnout, že jsem jsem si mohla nějakou vymyslet, jenže to by mě přiliš jednoznačně definovalo. Nebudu tvrdit, že mám deprese, neznám nikoho, kdo byl neustále šťastný, k mému věku změny nálad patří, třebaže dvakrát nechápu, jak zničeho nic člověk může zapochybovat nad vším, co v životě má.

Neumím se rozhodovat. Dělám věci, o kterých vím, že skončí propadákem, jen proto, že si je potřebuji vyzkoušet.

Snažím se najít pro všechny pochopení a nic neodsuzovat, pochopit lidskou hloupost i lidskou krutost. Vždycky mě facsinovali sečtělí, inteligentní a charismatičtí lidé. Vím, že inteligence a vzdělanost není totéž, oboje si však vyžaduje můj neskonalý obdiv. Nudí mě stereotyp, miluju extravaganci.

Studuji osmileté gymnázium, ale jsem k tomu tak trochu skeptická, neb si nejsem jistá směrem, kterým bych se ráda ubírala. Odjakživa mě bavila přírodověda a biologie, cizí jazyky, filologie, lingvistika, literatura, občanské vědy, psychologie a historie. Krom toho miluji veškeré umění a neskonale ráda píšu a fotím. Věřím, že zlomový bod v mém životě byl den, když jsem začala učit číst.

Většinou mi dlouho trvá, než před někým začnu bez ostychu mluvit, ale potom se už většinou nezastavím. Mám pocit, že si se spoustou lidí nemám co říct. Ve chvílích, kdy je důležitá důvěra, jsem nedůvěřivá. A ve chvílích, které si naopak vyžadují ostažitost, jsem naivní.

V jistých ohledech mám sklony k perfecionismu. V afektu bývám velmi agresivní. Dokáže mě rozčilit opravdová hloupost, ale obvykle to netrvá dlouho. Občas o sobě pochybuju a občas si zase věřím víc, než je zdrávo. Neumím moc dobře lhát a nemám moc trpělivosti. Jsem spíše introvert. Pokud bych měla vybrat jednu vlastnost, kterou bych na sobě vyzvihla, byla by to patrně upřímnost. Nebudu říkat kamarádce, jak v té sukni vypadá dobře, když v ní vypadá jako slon, ikdyž samozřejmě netvrdím, že se vždycky vyplatí říkat to, co si myslíte. Často přemýšlím o životě.

Díkybohu nemám strach z takových hloupostí věcí jako jsou výšky, pavouci, hadi a očkování u lékaře, ale často přemýšlím, jak bych reagovala, kdybych měla jít nějak dejme tomu do války a věděla bych, že umřu, neb se bojím, že bych utekla. Miluju adrenalin. Nevěřím ničemu nadpřirozenému, to, že si člověk nedokáže vysvětlit některé věci, ještě neznamená, že racionálně vysvětlit nejdou. Navzdory tomu jsem obrovský snílek.

Trávím spoustu času u knížek. Mám ráda autobiografickou literaturu, zvláště tu s drogovou tématikou. V poslední době čtu hodně klasické autory a historické romány. A mou největší slabostí je fantasy. Z autorů zmíním Poa, Exupéryho, Pullmana, Remarqua, Londona, Foglara, Tolkiena, Vernea a Sapkowského. Vždycky jsem toužila po tom, abych uměla číst mezi řádky, vždycky mi záleželo na tom, abych pochopila autorovu hlavní myšlenku.

Psaní mě baví, snažím se stále zdokonalovat své vyjadřování. Asi v jedenácti jsem si vybájila svůj svět, vlastní příběh. Za ta léta se spousta změnilo, ale hlavní postava a chuť pokračovat zůstala. Nechápu, jak se mi to mohlo vzít v hlavě a jak to tam mohlo zůstat tak dlouho, nicméně na tohle téma stále píšu a neskutečně mě to naplňuje a nikdo mi to nevezme. Krom toho občas vytvořím nějakou kratičkou povídku a pak taky samozřejmě píšu na blog. Věřím, že ačkoli je vždycky co zlepšovat, mám pro tohle alespoň trochu citu.

Fotím. Věřím, že fotkami lze vyprávět. Nejraději zachycuju lidi a jejich vlastní příběhy.

Z hudby preferuji rock a metal, moje nejoblíbenější kapely jsou legendární The Beatles, arménštní System of a Down, finská Sonata Arctica, něměčtí Helloween a z českých Čechomor.

Záměrně neuvádím žádný citát nebo slova, které byla třešničkou na dortu tohoto počinu. A nedovoluji si odhadovat, jak zkreslený můj pohled je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evča Evča | 14. října 2011 v 14:50 | Reagovat

Hm...Tak to vypadá, že jsi opravdu zajímavý člověk :-)

2 Dori Dori | Web | 14. října 2011 v 18:26 | Reagovat

Hezky jsi se rozepsala. Já už dlouho sbírám odvahu k něčemu podobnému, ale nějak zatím ani není čas. :)
A jak zmínil první komentář, vypadáš na opravdu zajímavou osůbku. ;)

3 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 14. října 2011 v 22:28 | Reagovat

Docela tě obdivuju, že dokážeš něco takového sepsat už ve čtrnácti letech. Já se ve svých takřka osmnácti pořád nedokážu někam pevně zařadit. Možná proto, že nemám tohle "škatulkování" ráda, člověk není pevně daný bod ve vesmíru, pořád se mění. Proto docela koukám, že už máš v tolika věcech, jako jsou "zlomové životní body" jasno. :)

4 S. S. | Web | 24. října 2011 v 20:03 | Reagovat

Obdivuju Tě, že se dokážeš popsat. Není to kritický, ani povrchní, prostě..realistický!:) Dobrá práce!:)

5 Martina Martina | Web | 27. října 2011 v 17:14 | Reagovat

Líbíš se mi.Myslím tím,jak se dokážeš vyjadřovat a jak sama sebe definuješ.Ve čtrnácti výborná práce.Všímám si,že občas smýšlíme stejným směrem a stylem ;).Musíš velice kouzelná osoba :).

6 Amelie Amelie | Web | 4. listopadu 2011 v 12:22 | Reagovat

Máme toho hodně společného - taky jsem snílek, miluji psaní, focení, upřímnost, často přemýšlím o životě, nesportuji. Na svůj věk jsi úžasnááá. Jen nekouřím a fantasy nesnáším. Držím ti palce do dalšího života.

7 S. S. | Web | 4. listopadu 2011 v 13:21 | Reagovat

[6]: Děkuji, moc mě to potěšilo!

8 Jane Jane | Web | 6. listopadu 2011 v 15:00 | Reagovat

Úžasnej popis. Já jsem nikdy nedokázala sama sebe popsat tak, aby to dávalo smysl, a aby to nebylo na několik stránek (což už potom nikdo nečte)...

9 S. S. | Web | 6. listopadu 2011 v 15:29 | Reagovat

[8]: Děkuji. Je pravda, že to není nic jednoduchého, zvlášť pro nás, co ani pořádně nevíme, co chceme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama