Září 2011

Nic než chemie

27. září 2011 v 22:27 | S. |  Co mě napadne
K vysvětlení nadpisu Vás odkážu sem, slyšet tuhle písničku naživo byl totiž neskutečně skvělej zážitek.
Normálně se mi nestává, že by na mě text písničky zapůsobil. Nedokážu to popsat, ale myslím, že tentokrát mu rozumím.
Mám pocit, že rozumí mně. Zvláštní.
Nacházím se v podivném rozpoložení. O našem gymnáziu se obecně proslýchá, že všem dává studentům pořádně zabrat.
A já dávám všem, kteří něco takového prohlásili, jednoznačně za pravdu. A tak se učím a učím, třebaže nevím, jestli mi vůbec bude k nečemu dobré. Jsem unavená, vyčerpaná, je mi zima, celé tělo mě bolí, ale jsem nedefinovatelně šťasná.
Večer a zítřek jaksepatří využiju. Ještě dneska si uvařím velikej hrnek zelenýho čaje a vydám se do fiktivních zemí. Škoda, že mezi tím budu muset přemýšlet, jestli mám udělaný všechny věci do školy. Zvláštní, jak všechno se vším souvisí. Možná Vám potom dám vědět, jaký to bylo.

Pseudoumělkyně

21. září 2011 v 2:36 | S. |  Fotografie
Ptáte se, proč tenhle název?
Protože všechna slova s výrazem pseudo jsou neskutečně krásná.

A vážně se máme tak špatně?

18. září 2011 v 0:01 | S. |  Co mě napadne
Člověk to slyší ze všech stran.

What I bought yesterday

12. září 2011 v 22:36 | S. |  Fashion
Doufám, že v názvu článku nemám chybu.

Tedy. Včera jsem byla nakupovat. Původně jsem si říkala, že jednotlivé věci vyfotím jenom tak, ale po po půlhodinovém focení svetru mi to nějak přestalo připadat jako žůžo nápad.Je mi jasné, že fotky nejsou úplně nejkvalitnější, ale o to tady snad nejde. Nevím čím to je, ale když vložím fotky sem do galerie, jsou ještě o dost horší, tak prosím mějte strpení.
Platformy jsem si vzala jen tak, neb jak všechny víme, dělají prostě delší a pěknější nohy.

(Jenom na okraj mimo téma: Nemám teď moc času, ve škole toho mám hned od začátku školního roku fakt hodně k učení, takže omluvte mojí nevelikou aktivitu.)



Poselství jednorožců

6. září 2011 v 19:35 | S. |  Knihy
Tohle je úplně první knižní recenze na tomhle blogu,tak doufám, že alespoň někomu bude trochu užitečná.

Ráda bych tuhle recenzi napsala, dokud mám v hlavě všechny dojmy z téhle knihy.
Poselství jednorožců je trilogie od mladé české spisovatelky Michaely Burdové (její blog najdete tady).
Styl jejího psaní je poměrně jednoduchý, několikrát jsem během čtení měla pocit, že bych to možná řekla trochu jinak, ale o to nejde. Myslím, že ta slečna umí velice dobře vyprávět, některé myšlenky se mi fakt líbily a zaujalo mě to.
Jednou jsem tuhle knížku viděla v katalogu Fragmentu, potom jsem na ni narazila v knihovně, ikdyž jsem o ní příliš neočekávala. Velmi mile mě to ale překvapilo:) Charaktery postav, zápletka, tajemství.
Je pravda, že mi to trošku připomnělo Eragona a podobné fantasy záležitosti, to však nic nemění na tom, že jsem všechny tři díly přečetla jedním dechem. Pokud hledáte oddechovou knihu s fantasy prvky, neváhejte.

Myslím, že je docela zbytečné, abych vypisovala děj, ve zkratce jde o to, že skupina pěti bojovníků se vydává nalézt posvátného jednorožce, který se ztělesněním dobra. Je mezi nimi elfská pricezna Aranis, Falien, budoucí král Lilandgarie, tajemný Veragin a princeznina osobní stráž- elfové Lavril a Eleas. Mezi tím se schyluje k válce mezi úhlavním nepřítelem Valgarem - a jak to všechno dopadne, samozřejmě prozrazovat nebudu.

Konečný verdikt: 9/10b



Sobotní dávka

3. září 2011 v 19:24 | S. |  Co mě napadne
Nebudu vám tu sáhodlouze referovat o tom, jak proběhl můj první školní školní den. Zaprvé nějak není o čem mluvit, zadruhé se mi ani nechce. Čtvrtek s pátkem jsem se neozvala, protože oba dny proběhly v nepřetržitém shonu.
Mám několik rozepsaných článků a k dalším bych se ráda dostala během tohoto víkendu.

Nejsem člověk, který by si neustále stěžoval na svůj zdravotní stav a myslím, že mohu říct, že jsem i relativně zdravá, nemocná bývám jen velmi zřídka, ale poslední dny mi není úplně nejlépe, nějak mě pobolívají záda a celé tělo, nejspíš proto, že jsem několik studených dní usínala při otevřené okně a ještě k tomu nahá, tak jsem asi prochladla.
A co si budu nalhávat, možná tomu příliš nepomohl ani shon spojený se začátkem školy.:
Jsem trochu unavená, ven pro jistotu nevylízám vůbec a jenom odpočívám, fotím, čtu, píšu, koukám na telezizi, poslouchám hudbu, hraji si s kočičkami, vysedávám u internetu a přemýšlím.

Vím, že jsem s těmi sliby už pořádně otravná, ale vynasnažím se nové články zrealizovat co nedříve. Mějte se!