Červenec 2011

Originalita a jiné otřepané fráze

26. července 2011 v 15:07 | S. |  Co mě napadne
Měla jsem chuť přečíst si nějaký normální článek, místo toho na mě z nejnovějších článků vyskočil Justin, Miley a Selena .Proti těmto třem vážně nic nemám, ale zaráží mě, že o nich tolik slečen má celý web. A celý blog.cz je těmito dětskými hvězdami doslova zahlcen. A víte, co mě ještě fascinuje? Jak všichni hodnotí nového Harryho Pottera a smrt Amy Winehouse. Ale jedna je tu jedna věc, která mě zaráží ještě víc.
Zaráží mě, jak o sobě všichni (a nejčastěji náctileté slečny.) tvrdí, že jsou divní. Zvrhlí. A originální. Blabla.
Vzpomeňte si na to, až to budete číst u někoho na profilu. Netrvdím, že neexistují zajímaví lidé, kteří vybočují z řady, ale dovolím si říct, že tyhle patnáctky mezi ně nepatří. Člověk, který opravdu je originální, to nedělá proto, že by chtěl vyčnívat, jelikož si přečetl článek na Krásná.cz, ale protože je přesvědčen o tom, že je to správné (což neznamená, že to správné je), nebo prostě proto, že ho to baví. Takový člověk si nepotřebuje nic dokazovat.
Je težké se zamýšlet nad tím, co člověk očekává od toho, když bude vyčnívat.
Zdá se mi, jako by ve vzduchu visela rovnice být originální = být tajemný, cool, inteligentní, nebát se = být úspěšný
Tyto řeči o originalitě samozřejmě zaznívají nejčastěji mezi mladými, většina dospělých už spadla na zem.
Pokud chcete a máte na to žaludek, přečtete si tenhle článek, vystihuje přesně to, o čem mluvím, totiž touhu vyčnívat za každou cenu.

Nevím, o kom by se dalo říct, že je originální. Možná, že Lady Gaga, kterou netřeba dlouze představovat, a která, třebaže jí neupřu, že v tom velkou roli hrajou prachy, to fakt umí, možná že Jules Verne, neboť některé technické vynálezy, které předpověděl, opravdu byly později zkonstuovány, možná že Tolkien, který si doslova vydupal ze země vlastní svět, kterému vytvořil vlastní dějiny a jazyky, možná že zakladatel horrorového žánru Edgar Allan Poe, ti všichni by o sobě mohli směle prohlásit, že jsou originální. Za jejich díly stojí týdny snažení. Ale je tohle originalita, o které mluvíme?

Mladí lidé prahnou po originalitě. Vyjadřují to tím, že se oblékají všichni stejně.

Love at first sight

24. července 2011 v 22:43 | S. |  Fashion
Asi před týdnem jsem byla v brněnské Vaňkovce. Hned jak jsem tyhle černé platformy viděla, navíc za tak bezkonkurnční cenu, hned jsem věděla, že budou moje. V CCC mají mimochodem obrovské výprodeje, spousta bot je zlevněná o polovinu a musím říct, že tam mají vážně nádherné kousky. Na www.ccc.eu se o tom můžete přesvědčit. Ale abychom se hnuli z místa. Rozhodla jsem se svým novým botům věnovat samostatný článek. Doufám, že se to tady nezmění v dívčí blogísek, ale nemohla jsem si pomoct.
Ze začátku jsem měla pocit, že v nich nikam nedojdu, ale začínám si na ně pomalu zvykat. Miluju je, miluju též, jak nad nimi každý slintá, a hlavně miluju, jaké dělají štíhlé nohy.

Byla to prostě láska na první pohled.



Cesta do pekla

21. července 2011 v 12:51 | S. |  Co mě napadne
Krásná.cz, Lady Vanilka, Natalia Sadness a ostatní růžové blogerky jsou na blog.cz v poslední době velmi omílaným tématem.
Ráda bych zdůraznila, že nechci nikoho urážet, ikdyž nemohu popřít, že když jsem na Krásná.cz četla návod na to, jak být originální, hodně dlouho jsem se musela smát.
Desítky návodů na zaručený úbytek kil do plavek, návod na to, jak získat zaručené sebevědomí, jak být sexy v deseti krocích, jak dosáhnout orgasmu, jak mít bezproblémový vztah, jak nejlépe oslnit okolí a jak se ve dvanácti zmalovat jak pouliční děvka a podobné ptákoviny, to všechno je směšné a infalitní, ale ne nepochopitelné.
Nejsem o moc starší než zmíněné blogerky, ale radám na zvýšení sebevědomí se pousměju a další dva měsíce na krásná.cz projistotu ani nepáchnu. Ale i tak je mi ale jasné, že jsou slečny, které to berou smrtelně vážně a nějakou vyšpulenou patnáctku považují za synonymum vkusu a originality a krásy a bůhvíčeho ještě. Často se setkávám se slovy, že ty růžový holky kurva musej bejt absolutně vypatlaný. Pravda, ty holky vážně působí strašně naivně a hloupě. Rozčiluje mě, jak opovrhují knihami a pravopisem, přičemž nějaké měkké tvrdé i mi může políbit prdel, velká malá písmena jsou taky ztráta času a na interpunkci se raději vykašlu úplně.
Ale abychom se hnuli z místa - pár balících triků ještě nikoho nezabil.

Na blog.cz jsou totiž mnohem odpornější věci. Blogy, u kterých si říkáte, jak něco tak hnusného může být myšleno vážně. Ano, mluvím o pro-ana blozích, o dívkách, které se navzájem přesvědčují, že jídlo je zlo. Že všichni kolem jsou hloupí a nikdy je nemohou pochopit. Že kamarádka anorexie jim pomůže vyřešit všechny problémy. Další dvě kila, a pak budu dokonalá. Já vím, i tohle je pochopitelné, protože ty slečny nemají hlavu v pořádku. Ale hrozně, hrozně mě to rozčiluje, jak se ty dívky nevzájem přesvědčují, že mají pravdu, protože tím to zlo šíří dál. Protože tohle už není sranda. Tohle je cesta do pekla.

Nebudu jsem dávat smutná motta anorektiček a jejich odporné fotky, na netu je toho plno. Vím, že se tímhle článkem absolutně nic nezmění, anorektičky by se mi vysmáli do ksichtu a řekli by si, že jsem další tlustá kráva,která ničemu nerozumí. Ale ono je to spíš smutné než směšné.

Bez klimatizace

19. července 2011 v 16:09 | S. |  Co mě napadne
Včera jsem přijela z dovolené v Černé Hoře.

Abyste věděli - vedra mi nedělají dobře. Mám světlou pleť a nikdy se neopálím (a jsem za to ráda.,)
jenomže po delším pobytu na slunku je moje kůže obvykle bolestivě spálená. Ani bych o tom nemluvila,
kdyby tu nepanovala čtiřicetistupňová vedra. Jedna místní dokonce tvrdila, že teploměr jeden den ukazoval 50 stupňů, ikdyž netvrdím, že si to nemohla trochu přibarvit. Jednu věc mi ale nikdo nevezme - bylo to šílené.

Dvacetičtyřhodinovou cestu vlakem, která se nakonec protáhla o dalších šest hodin, jsem trávila střídavě sledováním filmů v mobilu, posloucháním muziky, zíráním do stropu, spaním a především čtením. Během několika dní jsem zhtla Pullmanovu trilogii o Sally Lochartové, která sice nepředčí Jeho Temné Esence, ale i tak mě zatracené baví, a zbytek dovolené jsem neměla co číst. V kupé bylo zatracené horko, a to i v případě, že okno bylo otevřené na maximum.

Jinak to bylo fajn. Co se týče koupání, voda byla příjemná a docela čistá, až na to, že pláže jsou neskutečně přeplněné a pokud chcete jít někam, kde není tolik lidí, musíte počítat s dlouhou a úmornou cestou. Ale je tu překrásná krajina.

Co se týče fotek, omlouvám se za nevalnou kvalitu, digitálem hold člověk žádný zázraky nevykouzlí, nehledě na to,
že nejsem zase tak skvělý fotograf.

Nenapadá mě nic, co bych ještě dodala, a taky si myslím, že bylo málokoho zajímaly kecy typu: "V neděli jsem vstala v osm a měla jsem na oběd řízek."

P.S. Další článek by se tu měl objevit za několik dnů, ještě uvidím, kolik budu mít času.


Odkud není návratu..

6. července 2011 v 18:52 | S. |  Co mě napadne
Quietus neboli zúčtování.
A také eufemismus slova smrt. Ale o smrti psát nehodlám, alespoň zatím. Naopak se slovem zúčtování to bude horší,
tam už jistou spojitost s tímhle webem vidím. Zatím to nechám otevřené - a pak se uvidí.

Mimochodem,když jsem hledala vhodnou adresu svého nového blogísku, zkoušela jsem názvy jako toxicity nebo evasion (=útěk). Jsou to zkrátka vznešeně vypadající slova. Vyšlo to až napotřetí, kdy jsem do názvu blogu napsala slovo quietus.
Doufám, že se osvědčí.

Kdysi jsem blog měla,též na blog.cz, ale po časem mě to zkrátka nějak přestlo bavit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se vrátila blogovat právě tam, ale věci, o kterých jsem psala tehdy a o kterých chci psát teď,jsou si prostě příliš vzdálené, takže začínám zase úplně od začátku. Desing plánuji co nejjednodušší,v jednoduchosti je přeci síla,ne? A méně je občas více. Taky se nehodlám ztratit v záplavě nesmyslných rubrik a článků. Časem mě možná trochu poznáte.

A upozorňuju Vás, že mi občas dělá problém poznat přívlastek volný a těsný.
A že občas zmizím.
S.