quietus.blog.cz na Blog.cz

***

Vlastně jsem se ani neměla potřebu ozvat dřív. Ne, že by nebylo o čem psát, na to se toho stalo až příliš moc. A ne že bych nepsala, na to jsem ten Open Office měla otevřenej až moc hodin. A dokonce mám pocit, že by se to snad i dalo číst, jen je to asi až moc osobní. I když psát o lásce, zvlášť té, co nevyšla, psát o chlastu, bohémství a posraným životu, je teďka děsně in. Nevím, kamarádi. A tak jsem se v jediným měsíci asi zamilovala, přečetla skoro celýho Remarqua, hodně jedla a hodně pila, až moc přemýšlela, fotila a tak vůbec to byl celkem silnej zážitek.

A pokud vás zajímá tvorba patnáctiletého individua, jsem teď i na facebooku.

Čau.

Vím, že nepíšu. Vím, co všechno jsem tu naslibovala. Ale jako bych s vysvítajícím sluníčkem pomalu začala procitat. Raduju s maličkostí, v těch teplých paprscích jako by se zračila naděje. Vychutnávám si každou hloupou chvilku života, žiju, jsem bohém, jsem blázen, jsem ztracený umělec, a směju se do slunce. Nepřemýšlím tolik nad tím, co dělám. A stále filozofuju, to už se nejspíš nezmění..

Děje se toho stále taková neuvěřitelná spousta. Vlastně zatím nedělám žádné závěry, možná jsem mimo schopnosti objektivně posoudit situaci. A stále se snažím donutit k tomu, abych konečně začala něco dělat. Je to víc než dva týdny, co jsem s vypětím sil dokončila korekturu povídky a odeslala ji, od té doby si dávám od psaní tak nějak pohov. Rychle mi to nicméně začíná chybět, kromě několika úvah a slohovek jsem během těch dvou týdnů nenapsala nic. Nicméně myslím, že mi tahle přestávka neuškodí, vím co chci psát. Kompozice se mi sice jako můj úhlavní bude opět vzpírat, ale to už nějak zvládnu a tu cestu si vysekám - pokud bude čas.

Čeká mě v příštích sedmi dnech snad ten nejhorší týden, nejvíc povinností, shonu, zmatků, akcí, učení, rozhodnutí.