Nikdo neříkal, že...

Pátek v 23:59 | sarushef |  Co mě napadne
Čas zase významně protíká mezi prstama a já mám teď už jako studentka žurnalistiky pocit, že bych měla mít pod kontrolou věci a slova, co píšu. A popravdě nemám. Naposledy jsem se svými texty byla spokojená někdy v devátý třídě, pak mě Múza nadobro opustila a kdoví kdy se vrátí. Takhle, nevzdávám to. Neberu kreativitu jako jedinou věc, na který psaní stojí. Na žurnu jsem se přišla hlavně vzdělávát, zlepšit si úsudek, trénovat kritický myšlení, dozvědět se něco o marketingu... a nahrabat jako odrazovej můstek aspoň bakalářskej diplom. Napsat bestseller mě tu asi nenaučí.

Zatím je to enormně hektický. První týden mi ukázal, že studium je něco jako když hodíte kojence do vody se svázanejma rukama. Nikoho nezajímá, že jste prvák, že jste nikdy nepsali seminárku, neumíte citovat podle vysokoškolskejch regulí, že fakt z placu nevystřihnete ukázkovou reportáž a sémantickou analýzu a u některých zadání úplně netušíte, co se po vás chce. Jestli budu dobrá, můžu se během relativně krátký doby naučit dost věcí, jestli ne, nebo prostě něco nepůjde úplně hladce, no víte co, do zkouškovýho můžu být mimo hru.

Čeká mě hodně psaní, hodně čtení, doporučená literatury s hojným výskytem cizích výrazů nebo rovnou komplet v angličtině, a sečteno podtrženo asi hodně práce. Rozepsanej mám zde na blogu už delší dobu tématickej článek na téma jídlo a věci okolo, ale furt nějak ne a ne přijít rozuzlení a hlavní myšlenka se mi pořád tak trochu mlží, takže to prostě nechci uspěchat. Výhledově mám i několik dalších plánů. Taky jsem zase začala pořádně číst. Rozjíždím se na oddechovým fantasy a těším se, až si přečtu i něco jinýho. Dneska tu mám trochu nudně jen pár novinek z kosmetiky za poslední dobu, takže budu doufat, že mě ženský čtenářstvo vyznávající inteligentnější obsah neukamenuje a to mužský rovnou nepřestane sledovat. Ozvu se snad brzy a příště snad už u plnohodnotnýho článku, čau!

 

Poslední dny léta

5. září 2016 v 22:59 | sarushef |  Co mě napadne
Dnešní článek plánuju dlouho, píšu už několikátej den a bude shrnovat minulý dva týdny fotkama, co se mi nahromadily v telefonu, s mým občasným komentářem. Opět to bude vypadat, že nedělám nic jinýho, než jím, což není úplně pravda, ale stejně je jídlo v mým životě nejspíš důležitější, než by mělo, a i tak vám ukážu i jiný věci. Nástup na vejšku se mi docela krátí a tak se snažím z posledních volných dní vymlátit co nejvíc, stihnout maximum a zmobilizovat energii na poslední prázdninovej delší výlet.

O létu mám trochu pocit, že jsem se hlavně válela, ale už od maturity byl můj plán hlavně dát dohromady nervy a duševní zdraví rozházený po maturitním shonu. Minimálně jsem ale stihla:

  • konečně se odhodlat nastoupit do autoškoly a začít jezdit, ale to je zase jiná kapitola, o který se rozvášním později
  • projezdit kus republiky v kabrioletu
  • pořádně procestovat Moravu
  • voda, voda, voda - trávit hodně času v bazénu, plavat a řádit jak v šesti
  • spontánní noc v Praze
  • vidět hrozně mockrát západ slunce
  • Masters of Rock - metalová smršť s idolama, který mě provázely celý dětsví a který jsem zde konečně viděla
  • grilování, spousta grilování!
  • a taky strávit spoustu času venku!

A naproti tomu skoro žádný přečtený knížky, zhlídnutý filmy a nakoupený oblečení. Prostě jsem neměla potřebu trávit čas v knihách, řešit hovadiny u filmů a zabývat se nákupem oblečení. To je přesně ono, když člověk žije naplno, žejo?


Red Thai Curry

4. září 2016 v 12:03 | sarushef |  Co mě napadne

Asii můžu moc moc moc a hlavně v jídle. Je mi blízká proto, že je lehká a pikantní, nic těžkýho, přepalovanýho, prostě jídlo, co se dá narozdíl od burgerů jíst denně. Kari, rýže, sladký chilli, sójovka, nudle. A je tam hodně koření, což zbožňuju. Čínský jídla, jako je kung pao, japonský sushi, indický vindaloo s naan plackama a basmati rýží. A taky Thajsko. Pad Thai nebo Ka Prao s bazalkou a česnekem. Nebo červený kari, jehož verzi vám dneska ukážu. A hromada věcí, co jsem nezkusila, ale snad brzy pokořím, a že jich je, třeba vietnamská Pho polévka, některý nevyzkoušený druhy sushi, závitky s rýžovým papírem... A teď k tomu červenýmu kari!

Na "pravý" kari po thajsku jsem se vrhla, protože je to kari a já kari miluju, protože jsem zrovna měla kokosový mlíko a taky protože je to z hlediska thajský kuchyně hodně typická věc. Z dilema červený x zelený kari jsem vybruslila tak nějak instinktivně. To červený mě prostě lákalo víc.
 


Off

30. srpna 2016 v 0:12 | sarushef |  Fotografie
Občas přemýšlím, kam se všechen ten čas poděl. Že to není tak dávno, kdy jsem chodila na semináře dějepisu, který mi daly hrozně moc, a o chvíli později maturovala. Měla jsem pocit, že pokud to udělám, celý žití se obrátí o milion stupňů do plusu. Všechno co se dělo potom, všechny ty oslavy, akce i každodenní život se tak nějak rozeběhl a zároveň smrskl do jedné dlouhé etapy a najednou je místo června konec srpna a já zas za prázdniny nic pořádně nenapsala.

Za necelej měsíc nastupuju na vejšku. Všichni se ptají, jestli tohle jsem chtěla a jestli jsem přesvědčena, že mě to bude bavit. Upřímně, chtěla. Ale popravdě, jestli mě to bude bavit netuším, jak bych taky mohla? Taky si občas říkám, že jsem měla raděj na práva, anebo možná úplně jinam. Nevím.

Viděla jsem Suicide Squat. Bez mučení jsem na tenhle trhák šla bez očekávání a spíš s touhou vidět něco líbivýho a temně stylovýho. Bylo mi jasný, že to bude film, co má zaujmout co nejširší pásmo publika. Postava Jokera je prakticky jediný, co mě na komiksových postavách tohohle žánru fakt baví. Krom skvělý kamery a hudby je ale SS (to jsou mi ale blbý zkratky!) dost vláčný, charaktery i dialogy a hlavně děj jsou děravý a rozhodně se z toho dalo vytřískat víc. Záměrně ale nepíšu že to byla nuda, protože nebyla, Harley je nádherná, i když až moc mluví a vtipy jí taky moc nejdou, Smith byl dobrej a Caru potěšilo vidět, ale její dějová linie je pro mě jedno velký WTF. Celkově spíš jo, i když jak říkám, mohlo být líp.

Bylo skvělý zase po dlouhý době profotit se zrcadlovkou víkend. Xiaomi má skvělý fotky a s tímhle telefonem fotím víc než se všemi telefony světa, ale blog není instagram a editovat znovu něco co má pořádný rozlišení je báječný.
Je fajn zas sedět u plnohodnotnýho článku. Mám jich mimochodem rozepsaných docela dost, jen se s tím popasovávám šíleně pomalu. A taky by asi bylo fajn říct něco o létu. A chtěla bych stihnout ještě nějaký výlety před nástupem na vejšku. Tak snad brzy!

Fotek je tentokrát víc a atmosférou jsou hodně slunečný, barevný a letní. Tak zatím, páčko!


Můj malej arzenál

21. srpna 2016 v 15:54 | sarushef |  Fashion
Ti, co mě trochu znají, vědí, že s kosmetikou fakt vědu nedělám. Jako v x dalších aspektech života se snažím nemít moc věcí, dělat věci jednoduše a nedopadnout jako módní ikony, co se topěj ve rteňkách, krerý nikdy nepoužijou. Ještě na gymplu byly doby, kdy jsem se namalovala jednou týdně, léta se maluju s malými obměnami pořád stejně, pořád si neumím udělat dokonalý linky… a stejně mě make-up docela baví. A zde je můj vyjíměčně malej arzenál, nebo spíš to, co používám nejvíc.


M I A T A vol. 2

18. srpna 2016 v 20:23 | sarushef |  Co mě napadne
Jsem tu s další drobností, tentokrát s Miatou, rozevlátejma vlasama a západy slunce. A na to, že se mi to občas klepe, nepotřebuju vaše komentáře, stačí mi oči, ale některý záběry byly prostě špatný a víc jsem z toho nevytřískala. Videovej formát mě vlastně docela baví, a i když zatím umím kulový, mám z tohohle maličkýho počinu docela radost. Aktuálně se mám celkem pracovně, ale na víkend mám rozpracovaných několik delších článků, takže se určitě těšte. Mějte letní atmosféru stejně jako já a užívejte léta!




Kam dál